Mám takový pocit, že se snad nikdy nedostanu domů. Ale já už chci být pěkně odstěhovaná ve svým pokojíčku, mým sbalíno na tábor, vymyšlenej program, promazanej foťák a jet. Jupí jej.
Škoda, že to bude jen 14 dní.
Celej tenhle děsnej půlrok jsem si říkala...a pak budu na táboře a všechno bude za mnou. A za týden už budu na táboře a všechno bude za mnou a to dobrý přede mnou.
Zpívání, vaření, sekání dříví, běhání, večery ve stanu, rady, děti, focení, slibák, srandy kopeček, prostě paráda.
Jen je toho děsně moc a člověk pořád nemá čas.
Dneska jsem byla na poslední zkoušce, neříkám, že už mám hotovo, ale už se nemusím nic učit.
V pátek jsem řídila super auto (no, ono každý je lepší než favorit) a libovala jsem si nad posilovačem řízení a taky tím, jakej je rozdíl s takovým autem couval do kopce.
A taky jsem našla svoje uplatnění coby fotografa, asi budu fotit děti, páč mi to jde a baví nejvíc, jen ještě musím teda trénovat tu ostrost, je to bída :-)
A ještě k těm dětem, ale já to vážně nechápu, proč mám takovou schopnost rozbrečet každý malý dítě, na který mluvím. Ale já jako nejsem hnusná, já se vážně snažím, ale některý dostávají hysteráky, když se mnou někde zůstanou samy. Ach jo.
A už jsem rozdejchala ten včerejšek a začala se z toho konečně radovat.
Já nechápu, proč ti tak děsně záleží na známkách, napsala mi včera ségra.
Mně nejde o ty známky, ale o to, co se tam včera dělo. O ten pocit, kdy tam marně bojuješ a víš, že z tebe prostě nic víc nedostanou. A že nevíš, jestli tam náhodou nebudeš muset jít v září znova. Pro ostudu.
Nechápu, proč mám vždycky takovou smůlu.
Ale nakonec Bo s Lábem klečeli na kolenou a já jsem Bc, i když s takovou hořkou chutí.
Jenom Peťa P. řekla, že ví jaký to je. Že ona se z toho vzpamatovávala měsíc. Tak já doufám, že já míň.
A stejně jako u maturity jsem zapomněla rozrazit dveře a s úsměvem vyrazit ven a říct "mám to". Tak snad si na to za rok nebo až na magistru.
Už bych chtěla bejt na táboře, už mě to tu zas nebaví.
Ou, začínám být celkem nervózní. Chci, aby to bylo úplně tak stejně v pohodě jako maturita. Jenže Osvaldová není Císařová.
Nevím, co všechno se musím učit, mám pocit, že se mě můžou zeptat na cokoli.
A to jsem ráda, že v komisi nemám Moravce, Bednaříka, Šmída, Lokšíka, Cebeho, vlastně všechny ty pitvaly a odborníky na média, i když Končelík, fakt nevím, co od něj čekat. Ale bojím se ho trochu míň.
Nejvíc se asi bojím Bo. Mnohem radši bych tam měla jako předsedu DJ Novotnýho, ale zase ten zbytek komise jen 100x lepší, takže jsem vlastně ráda. A mám asi tak jednu zkušenost ze 100, kdy byla Bo milá, takže doufám, že za týden zrovna bude její dobrej den.
Docela mě těší posudky. Člověk by neřekl, že jak jsem z toho byla zoufalá a vlastně to psala tak trochu narychlo, tak že to dopadne tak dobře. Doufám, že to i obhájím.
Bože, už se mi zdají i noční můry. Dneska o státnicích. Nestihla jsem se naučit jeden předmět (statistiku), wow, nechápu, kde na to chodím, to jsou 100x lepší ty dějiny. A taky jsem v tom snu úplně zapomněla na obhajobu. Ale dopadlo to dobře, Bo řekla, že mě stejně nestíhaj, tak ať přijdu v pondělí.
Kdybych nebyla v takovém časovém presu a stresu, tak řeknu, že mě to docela baví. Ty média mě baví a ta historie, už jsem se děják neučila děsně dávno a ty otázky jsou děsně vtipně zpracovaný. Někdy jsem se fakt pobavila. Třeba...
Československá televize lže, jako když Rudé právo tiskne.
nebo dočkej času jako Četka TASSu
Takový oborový, ale zvlášť ten komunismus mě fakt ba, i když je to tím, že se pořád pamatuju ty vtipný hodiny Končelíka a Bednaříka a jejich storky, jak běhali Běh Rudého práva, soutěžili o Fučíkův odznak nebo se vyhnuli Spartakiádě.
Za tejden už bude po tom a asi i po mně.
tenhle chlápek mě fakt baví, takovej charizmatickej a že něco ví, prostě jsem se do něj tak trochu zamilovala ;-)
Zamilovala jsem se do Hudečka. Teda už je to dlouho, asi tak od první přednášky z kartografie, kdy jsem si po roce na žurnalistice řekla - konečně někdo mladej. Jen mu to teď moc nezávidim, myslí to dobře, udělá trochu puč na Magistrátu a je dočasným primátorem zrovna když se na Prahu valí povodně. Ale má můj vřelý obdiv. Fandim mu.
Nějak to trochu navazuje na to, o čem jsem se v poslední době s několika lidma (holkama) bavila, o tom, že už skoro nejsou Chlapi. Takoví ti, kteří všechno zařídí.
Jinak jsem doma, měla bych se učit, ale aspoň prší a navíc nevim o žádnym koukatelným seriálu/filmu, tak co mi zbejvá.
Na porážku jdu 18. dopo, tak doufám, že úterky dopo jsou pro mě nějaký šťastný dny v tejdnu, protože s maturitou to celkem vyšlo. Navíc ta komise nejni úplně nejhorší. Byly vyslyšeny moje prosby a tak tam bude tandem Lábová, Láb, takže juhů, pak taky Slanec je super, myslim, že si mě taky bude pamatovat. Jenom Osvaldová a Končelík to trochu kazí, ale tak snad nebudou dělat problémy.
Protože se mi ukrutně nechce nic dělat a navíc jsem se upsala asi k milionu věcí. Ale jak jsme řešily ve čtvrtek s Olgou, lepší než se nudit.
Zvládla jsem dodělat všechny zkoušky na žurnalistice, na geografii mi chybí jen jedna a dodělat terénní cvičení (ale to fakt netuším, kdy budu dělat).
Tenhle týden jsem byla na zápočtu, dvou zkouškách a za třema starostama 3 obcí u Prahy. A světe div se, fakt mě bavilo dělat ty rozhovory, teda až na ty Mnichovice (tam to bylo fakt děsný), ale jinak to bylo super. Paní starostka v Jílovým byla děsně milá, udělala mi capuccino a nacpala děsně moc propagačních materiálů, takže kdybyste někdo chtěl klíčenku nebo zelenou reflexní pásku, tak je k mání.
Ale při tom zbytku jsem docela cítila beznaděj, za prvý z toho, že mě tam nebaví chodit pěšky samotnou a kreslit debilní domy do debilní mapy. Za druhý, že zbytečně plejtvám čas, kterej bych mohla věnovat do učení na státnice. A za třetí, že takhle nechci skončit. Bydlet v satelitu za Prahou, kde není vůbec nic, jen vysoký ploty, kruháče na každý křižovatce, mrtvo,...
Ale pak jsem jela k Olze na návštěvu, a najednou po celodenním chození, promočených botách to bylo teplo domova, jídlo, rodina. Jen bylo vtipný, když mi někdo říkal teto. Asi nejsem na takový oslovení ještě připravená:-D. Ale bylo vtipný říkat Olze teto, když jí Tonda říkal babi.
Tak jsem se vykašlala na svůj původní plán a dobře jsem udělala. Jen mě naštvalo, že musím do školy s výpisem předmětů, zvlášť když už jsem si naplánovala, že už do státnic nepojedu do Prahy a budu se pilně učit.
To bylo jen to, co se mi teď děje.
Teda vlastně se nic neděje, ou je. Mám oponentku na bc. Možná jsem trochu ráda, že skoro všichni máme doktorandy, protože doufám v to, že nebudou moc přísný.
Jo, vlastně už vím, proč jsem psala. Ano, moje největší životní závoslost je na seriálech, tak jsem dokoukala první a zatím poslední sérii Arrow. A musím říct, že jsme na to koukala fakt střídmě, jen když jsem opravdu měla 45 min na odpočinek. A když teď o tom přemejšlim, tak to zas tak povedenej seriál neni. Ty postavy jsou děsně divný a jednostranný, navíc ty scény z ostrova byly děsně nudný. Ale na druhou stranu jsem nechtěla koukat na nějaký romantický drama, jako jsou Vampire. A navíc. Mně to velmi motivovalo začít se sebou něco dělat. I když to asi nikdy nedotáhnu do tý fáze, abych vypadala jako Ollie, tak bych děsně chtěla mít takovou fyzičku. Vlastně jsem na ten seriál koukala jen kvůli těm scénám, kdy visel na hrazdě a dělal shyby, výmyky,...úplně nejlepší bylo, jak byl přivázenej za ruce za řetězy, a já jen čekala, až se přitáhne nohama na horu, a on to udělal. Jenže já si vždycky něco vymyslim, a pak jsem moc líná. Ale potěšila mě minulej tejden Řepa, když říkala, že spolu někdy můžem jít běhat :-)
