Taky se mi vybavilo pár okamžiků, kdy jsem měla tendenci starat se a zachraňovat ostatní. Pár maturáků a akcí, kdy jsem za někým zašla a řekla, jdi tancovat s.... Jednu noc, kdy jsem někomu řekla, zítra se rozejdou, tak se o něj postarej. Pár okamžiků, kdy jsem někoho udobřovala. Několik konverzací o vztazích a budoucnosti. V posledních době pár rozhovorů, který začínaly - já bych vám to hrozně přála, ale...
A tak přemýšlím, jestli mi opravdu tolik záleží na ostatních nebo je to jenom alibismus. Nebo čekání na to, až to někdo udělá pro mě. Ale snad to první. Ale bohužel v určitých věcech, co se vztahů týče nejsem odborník, ale teoretik.
Taky řeším nějaký osobní dramata. Ale člověk si za to skoro vždycky může sám. Poslední dva dny přemýšlím nad definicí toho "milovat někoho" a dneska za pomoci ségry jsem to rozlouskla. Nebo spíš jsem se nad to povznesla, protože ne vždycky to jde takhle škatulkovat. Některý vztahy prostě jsou bez toho, aniž by se musely nějak pojmenovávat. Takže nemiluju ho.
Dneska mi hrozně zlepšili náladu naši psi, vždycky když je vidím, tak si říkám, jestli si mě pamatujou a vítají mě po dlouhý době nebo by takhle skákali po každým.
Jsem fakt ráda, že jsem doma, potřebuju si trošku odpočinout. Už to na mně bylo dost znát.
Žádné komentáře:
Okomentovat