Faux-pas

Jen tak v rámci série, co se mi všechno může stát...
Stojím večer na tramvaj a někdo mi volá. Můj retard mobil zvoní, ale neukazuje nic a ani se nedá vzít. Je večer a tramvaje jezdí ve velkých intervalech. Jedna zrovna přijíždí. Tak co, nastupuju do ní a na celou tramvaj zní California, here we go....pořád, pořád, protože mobil je zaseknutej a ta osoba mě asi hrozně potřebuje, protože takhle dlouho mi mobil ještě asi nikdy nezvonil. Možná se stihla celá písnička. Na další zastávce do tramvaje nastupuje Dušan (=nejhezčí učitel u nás) a California pořád jede. Tak už jsem to vzdala a vyndala baterku. Když jsem mobil zas zapnula, tak tam nebylo, kdo mi volal. Takže tahle záhada zůstává nevyřešena.
Dneska jsem ve škole na geografii města, jsem asi učitelova oblíbenkyně, páč po tom, co jsem mu minule na něco odpověděla, vykládá asi tak polovinu času přednášky jenom mě. Chci si vypnout přehrávač na mobilu, jenže se to nějak podělá a začne to hrát na celou učebnu. A nepřestává. A je to Taylor Swift, nejvíc holčičí písnička na světě, kterou bych tam v životě neměla, nebejt toho, že k ní mám dost osobní vzpomínku z léta. A tak tam Taylor zpívá a já jsem rudá úplně všude.
Nenávidím svůj mobil.
Jinak jsme včera byli na beďasu a byla to sranda, páč to vůbec neumím a mám nějakou shitko nejvíc raketu. Ale vlastně to byla docela sranda, i když jsme skončili poslední, tak jsme jednou vyhráli a porazili Vaška, což mě hrozně baví porazit někoho, kdo neumí prohrávat a bere si to děsně osobně. Tak škoda, že jsem tam byla poprvé a naposled :-(
Přijde mi pár věcí dost smutných. Jedna z těch povrchních věcí je, že i když léto bylo skvělý, dokonalý a úžasný. Tak se pak člověk vrátí do těch úplně stejných sraček, z jakejch odjel a vlastně v nich je úplně znova i když mi to v létě připadalo jako nejvíc směšný a malicherný.
A pak ta druhá věc, vážnější, o který se nedokážu s nikým bavit na rovinu a tak to v sobě dusím. Protože tyhle věci těžko nesu a nevím co s tím. Takový ty smutný věci v životě, který přijdou a člověk se s nima musí dokázat vyrovnat. A mně to moc nejde. Až tak, že mně to za poslední víkend několikrát rozbrečelo. A z tohohle je mi smutno, moc smutno.