Co dodat?

Dneska mě to ve škole při čtení našeho dú přimělo se zamyslet nad mým životem. Again. Nějakej extrémní cyklista tam psal, proč sjel Aljašku na kole. Protože při těch nebezpečnejch adrenalinovejch okamžicích, kdy stojí trochu na hraně života a smrti, má jistotu, že žije. Že jinak ani v tom pracovním streotypu neví, co je za den. Všechno je stejný. A tak jsem si na dost podobný pocit z letošního léta taky vzpomněla. Kdy mi přišlo, že po několika letech žiju, protože se nemusím učit, pracovat, vymýšlet program,... jen žít. A tak nám Jackie řekla, že jsme ještě mladý, tak ať si z toho něco ještě vezmem. Že pracovat můžem ještě celej život.
Pozoruju existenciální krizi několika učitelů, ale měli by si spíš zajít k psychologovi, než s tím otravovat nás :-)
Takže jsem ráda, že mám teď vlastně relativně dost času na školu, dodělání všech restů, možná snad i zkoušek. Že nemám pocit, že to flákám. A nemám konečně ten pocit, že nestíhám a že musím pořád něco dělat. Mám teď všechny víkendy do Vánoc plný, tak jupí jej.
Taky jsem minulej týden na GEKA promítání ukazovala fotky z jú es ej, jak tomu říkala vždycky Marťa K. a měla jsem fakt radost z toho, že to mělo docela úspěch, páč jsem z toho byla dost nezvózní. Jako největší pocta byla, když mi Tom řekl, že takhle se v životě ještě nesmál...to když jsem popisovala svojí historku z kanonem, která nikdy nezklame.
Jen poslední dobou taky přemýšlím nad kvalitou trávení svýho volnýho času. Že bych asi měla míň pít. A dělat nějaký užitečnější věci. Ale tak si člověk připadá vždycky, když přijede z nějaký skautský akce, kde jsou ti bozi. Teda tentokrát slovo bozi asi není relevantní, ale jsem za to hrozně ráda, že jsem vypadla od toho všeho a vypnula a jen řešila, jestli se ten guláš stihne uvařit, jestli někdo nemá hlad, kdy si dát svojí denní dávku kakaa nebo jak by to vypadalo, kdyby sis mohl pípou natočit křečka. Asi tak. A tak jsem objevila dva staronový dvojníky a zjistila, jak člověk může bejt hezkej, když si ostříhá vlasy a la Wenca apod.
A pak jsou ty smutný věci. Třeba si vždycky vzpomenu, jak Venca vpálil nějakýmu kámošovi, že je snad teplej. A on, že nikdy neřekl, že není. A teď se mi stalo něco podobnýho, jen trochu smutnější. Ale Fanda se nám to rozhodl říct už předtím, ale i tak. A tak jsem byla na hokeji a omylem jsem křičela gól, když jsme ho dostali my anebo si po skončení naivně myslela, že je super, že jsme vyhráli. A tohle byly ty vtipný věci.
V pátek to rozjedem, jen doufám, že se mi nebude chtít spát, v poslední době cítím nějaký příznaky stáří :-)

Revoluce a rozum a cit

Asi dvě hodiny tu píšu jeden článek o momentální situaci. Ale nevydám ho, alespoň zatím ne. Zatím to byla asi jen terapie, která zatím moc nepomáhá. Je o dnešní revoluci, posledních pár měsících, posledním týdnu a posledním víkendu. A skepsi. Protože nějak chybí smysl všeho. Proč...
Nějak mi něco chybí.

November

Podzimní depka pokračuje. Nějak je všechno na hovno, ale znáte to.
Zvlášť včera už to všechno nějak přeteklo přes okraj. Dostala jsem padáka, druhýho za tenhle měsíc. Připálila jsem si čočku v kuchyňce. A pak si vylila celý kafe na svůj měsíc a půl starej počítač. A tím, že vím, že většině lidem, po tomhle přestala fungovat klávesnice. A tak jsem tam stála celá politá a nevěděla jsem, co dál. Tak jsem v tom včerejším dni plným mizérie, kdy jsem se měla učit na testík, ale prostě jsem se na to vykašlala a jela jsem si něco koupit, i když bych vzhledem ke svý finanční situaci spíš asi měla šetřit, ale who caros. A tak mám naprosto boží mikinu a to nebyla ve slevě, ale who caros.
Jinak mi napsali z Kodaně, že mě teda jako berou, takže se připravte, že čekám na jaře návštěvy, páčko tam možná budu děsně osamělá a ještě ve větší depce než teď, tak budu potřebovat trochu obveselit.
Ne vlastně se zas tak špatně nemám. Řekla jsem si, že už je trapný, jak pořád jezdím domů, tak jsem si řekla, že to omezím na alespoň jednou za dva týdny. Tím, jak doma není babička s dědou, tak ani nemám žádný výčitky, protože s většinou lidí se teď stejně vídám v Praze.
Tak mi to zatím docela vychází, jsem teď zvědavá na víkend, na starý známý a neznámý. Ale minulej víkend to bylo bezva, když za mnou přijela Peťa a bylo to, jako kdybysme se naposled viděly den předtím. Ale vím, že prostě nic netrvá věčně a zase ji přeju, že se má tak nějak líp, i když bydlí sama v Budějicích.
Vlastně se spoustu lidí posunulo do stavu, kdy vypadají spokojeně a to je super. I když je to z velký části způsobený tím, že si někoho našli, tak jsem hrozně ráda, že aspoň někdo se z tý mizérie dokáže vyhrabat....Peti, ségra, Vašek,...
A já? Nevim, nihil novi sub sole. Ale zase si říkám, že jsem přece jenom holka a když za někym příjdu a bavím se s ním a čekala bych taky iniciativu z druhý strany. A když tam člověk z tý druhý strany nic nevidí, tak to asi nemá cenu.
A tak mě zajímá, jestli vyjde to, co jsme si naplánovali s Kiki, inspirováni cestovatelskými zážitky našich spolužáků. Kdyby jo, tak to bude bezva. Protože mám teď vlastně hrozně moc volnýho času.
A taky se hrozně netěšim, až budu za dva roky touhle dobou snad někde pracovat a skončí mi ten studentskej život. Protože vejška je the best.

A taky ještě, že Praha je the best, i když je to možná nějaký zázračný lék či co, jen mě to město hrozně baví a nějak si nedokážu, že bych ještě někdy bydlela ve Hlíně nebo v Třeboni. Zatím při mé momentální situaci ne, protože Praha pro mě znamená možnosti a práci a Třeboň pro mě už bohužel znamená jen můj pokojík ve Hlíně a nějak už mi to nestačí. Ale o těchhle věcech bych se hrozně ráda bavila spíš osobně, než takhle. Ale tak snad brzy.
Btw. I am in ♥ with Spotify

Hide and seek

Podzim letos nějak řádí, as usual. A tak přemýšlím nad událostmi posledních několika dnů a týdnů a nějak je mi z toho bídně. Ale každý je svého štěstí strůjcem, takže asi z 80 % je to moje chyba. Toho, že se nedokážu k těm pořádnejm věcem dokopat a pak nic nestíhám, ani ty dobrý věci. To, že pořád jenom řeším nějaký sračky, sračky na druhou. Bože.
Vlastně v tomhle není žádný poselství, jen, že podzimní deprese přišla v plném proudu a já nevím, co s tím.
Třeba tenhle víkend jsem zůstala v Praze, abych mohla dodělat všechny resty. A vůbec na nic jsem nesáhla.
Ale včera jsem byla na minivýletě a v noci hrála na schovku, což bylo super, jen mi asi nastydly jablečníky.