Co dodat?

Dneska mě to ve škole při čtení našeho dú přimělo se zamyslet nad mým životem. Again. Nějakej extrémní cyklista tam psal, proč sjel Aljašku na kole. Protože při těch nebezpečnejch adrenalinovejch okamžicích, kdy stojí trochu na hraně života a smrti, má jistotu, že žije. Že jinak ani v tom pracovním streotypu neví, co je za den. Všechno je stejný. A tak jsem si na dost podobný pocit z letošního léta taky vzpomněla. Kdy mi přišlo, že po několika letech žiju, protože se nemusím učit, pracovat, vymýšlet program,... jen žít. A tak nám Jackie řekla, že jsme ještě mladý, tak ať si z toho něco ještě vezmem. Že pracovat můžem ještě celej život.
Pozoruju existenciální krizi několika učitelů, ale měli by si spíš zajít k psychologovi, než s tím otravovat nás :-)
Takže jsem ráda, že mám teď vlastně relativně dost času na školu, dodělání všech restů, možná snad i zkoušek. Že nemám pocit, že to flákám. A nemám konečně ten pocit, že nestíhám a že musím pořád něco dělat. Mám teď všechny víkendy do Vánoc plný, tak jupí jej.
Taky jsem minulej týden na GEKA promítání ukazovala fotky z jú es ej, jak tomu říkala vždycky Marťa K. a měla jsem fakt radost z toho, že to mělo docela úspěch, páč jsem z toho byla dost nezvózní. Jako největší pocta byla, když mi Tom řekl, že takhle se v životě ještě nesmál...to když jsem popisovala svojí historku z kanonem, která nikdy nezklame.
Jen poslední dobou taky přemýšlím nad kvalitou trávení svýho volnýho času. Že bych asi měla míň pít. A dělat nějaký užitečnější věci. Ale tak si člověk připadá vždycky, když přijede z nějaký skautský akce, kde jsou ti bozi. Teda tentokrát slovo bozi asi není relevantní, ale jsem za to hrozně ráda, že jsem vypadla od toho všeho a vypnula a jen řešila, jestli se ten guláš stihne uvařit, jestli někdo nemá hlad, kdy si dát svojí denní dávku kakaa nebo jak by to vypadalo, kdyby sis mohl pípou natočit křečka. Asi tak. A tak jsem objevila dva staronový dvojníky a zjistila, jak člověk může bejt hezkej, když si ostříhá vlasy a la Wenca apod.
A pak jsou ty smutný věci. Třeba si vždycky vzpomenu, jak Venca vpálil nějakýmu kámošovi, že je snad teplej. A on, že nikdy neřekl, že není. A teď se mi stalo něco podobnýho, jen trochu smutnější. Ale Fanda se nám to rozhodl říct už předtím, ale i tak. A tak jsem byla na hokeji a omylem jsem křičela gól, když jsme ho dostali my anebo si po skončení naivně myslela, že je super, že jsme vyhráli. A tohle byly ty vtipný věci.
V pátek to rozjedem, jen doufám, že se mi nebude chtít spát, v poslední době cítím nějaký příznaky stáří :-)