November

Podzimní depka pokračuje. Nějak je všechno na hovno, ale znáte to.
Zvlášť včera už to všechno nějak přeteklo přes okraj. Dostala jsem padáka, druhýho za tenhle měsíc. Připálila jsem si čočku v kuchyňce. A pak si vylila celý kafe na svůj měsíc a půl starej počítač. A tím, že vím, že většině lidem, po tomhle přestala fungovat klávesnice. A tak jsem tam stála celá politá a nevěděla jsem, co dál. Tak jsem v tom včerejším dni plným mizérie, kdy jsem se měla učit na testík, ale prostě jsem se na to vykašlala a jela jsem si něco koupit, i když bych vzhledem ke svý finanční situaci spíš asi měla šetřit, ale who caros. A tak mám naprosto boží mikinu a to nebyla ve slevě, ale who caros.
Jinak mi napsali z Kodaně, že mě teda jako berou, takže se připravte, že čekám na jaře návštěvy, páčko tam možná budu děsně osamělá a ještě ve větší depce než teď, tak budu potřebovat trochu obveselit.
Ne vlastně se zas tak špatně nemám. Řekla jsem si, že už je trapný, jak pořád jezdím domů, tak jsem si řekla, že to omezím na alespoň jednou za dva týdny. Tím, jak doma není babička s dědou, tak ani nemám žádný výčitky, protože s většinou lidí se teď stejně vídám v Praze.
Tak mi to zatím docela vychází, jsem teď zvědavá na víkend, na starý známý a neznámý. Ale minulej víkend to bylo bezva, když za mnou přijela Peťa a bylo to, jako kdybysme se naposled viděly den předtím. Ale vím, že prostě nic netrvá věčně a zase ji přeju, že se má tak nějak líp, i když bydlí sama v Budějicích.
Vlastně se spoustu lidí posunulo do stavu, kdy vypadají spokojeně a to je super. I když je to z velký části způsobený tím, že si někoho našli, tak jsem hrozně ráda, že aspoň někdo se z tý mizérie dokáže vyhrabat....Peti, ségra, Vašek,...
A já? Nevim, nihil novi sub sole. Ale zase si říkám, že jsem přece jenom holka a když za někym příjdu a bavím se s ním a čekala bych taky iniciativu z druhý strany. A když tam člověk z tý druhý strany nic nevidí, tak to asi nemá cenu.
A tak mě zajímá, jestli vyjde to, co jsme si naplánovali s Kiki, inspirováni cestovatelskými zážitky našich spolužáků. Kdyby jo, tak to bude bezva. Protože mám teď vlastně hrozně moc volnýho času.
A taky se hrozně netěšim, až budu za dva roky touhle dobou snad někde pracovat a skončí mi ten studentskej život. Protože vejška je the best.

A taky ještě, že Praha je the best, i když je to možná nějaký zázračný lék či co, jen mě to město hrozně baví a nějak si nedokážu, že bych ještě někdy bydlela ve Hlíně nebo v Třeboni. Zatím při mé momentální situaci ne, protože Praha pro mě znamená možnosti a práci a Třeboň pro mě už bohužel znamená jen můj pokojík ve Hlíně a nějak už mi to nestačí. Ale o těchhle věcech bych se hrozně ráda bavila spíš osobně, než takhle. Ale tak snad brzy.
Btw. I am in ♥ with Spotify