čtvrtek 15. ledna 2015

Větrník

Tak jen protože bylo dost stěžování, tak jeden takovej typickej. Jako prostě, abych si to mohla připsat na seznam, co se mi všechno stalo. 
Včera takhle stojím ve frontě v Bille. Paní přede mnou si předem nezvážila ovoce a zeleninu. Tak mi jí bylo docela líto, kdo si to má pamatovat, v jakým obchodě se to váží a v jakým ne. Tak tam tak stojím, a poslouchám rozpravu mezi ní a prodavačkou a říkám si, ještě, že já si na to vždycky dávám pozor a ještě, že tentokrát nic nemám. Pak přijde řada na mě. A co ty mrkve, máte je zvážený? Ups...
Dneska něco podobnýho ve škole. Píšu test, co má dvě části. Aby nemusely bejt 2 zadání, tak jeden píše praktickou a ten vedle teoretickou. Ta teoretická vždycky zabere míň, tak tam pak člověk čeká na tu praktickou. Ale dneska jsem tam seděla skoro půl hodiny a byla to fakt super nuda. Pak jsem konečně dostala praktickou, kde není času nazbyt. Tak píšu jak divá a holka vedle do mě píchá a ptá se na něco, co jsem já evidentně předtím v testu neměla, protože mi tam celou dobu čuměla a všechno si ode mně opsala na prst. Tak jí říkám, že tohle jsme tam neměli a fakt nemám čas přemejšlet, co je správná odpověď. Za chvilku se k ní kouknu a má stejný zadání teoretický co já. Hej to je divný, že má dvě zadání. A pak mi to dojde. Tak se jí zeptám, jestli ten test náhodou nebyl oboustrannej. Byl. Shit. Hlavně, že jsem tam předtím unuděně seděla. Naštěstí jsem pak zašla za tou učitelkou a ona mě to nechala dopsat. Naštěstí jsem to díky tomu udělala. Předposlední zkoušku tohohle semestru.
Na oslavu jsem si dneska musela koupit větrník, prostě musela.

Teď mám tejden leháro. Jako že nemusím vůbec nic. Tak si plánuju domluvit na příští týden hafo rendez-vous. 
A pak mě čeká poslední zkouška s učitelem, kterej má pro mě slabost, tak jsem na to zvědavá.

Taky jsem si o víkendu udělala test temperamentu, páč mě zajímalo, co jsem. Udělala jsem si dva a pokaždý mi vyšlo něco jinýho. Pamatuju si, že v jednom mi vyšel půl na půl sangvinik a cholerik, ale myslím, že mám fakt prostě od každýho kousek a hlavně, že je to úplně šumák a taky se to dost mění. 

A když jsem včera dopoledne šlapala zas nahoru do kopce na Žižkov, tak jsem si řekla, že jestli si někdy otevřu bar, tak se musí jmenovat Who caros. 

pondělí 12. ledna 2015

Into the woods

Tak už mě to tu zase trochu pálí pod zadkem nebo nevim, jak se to říká. Ale nemůžu se dočkat, až vypadnu pryč. Jen mě tak trochu pořád stresuje jedna maličkost a to, že jsem homeless. Ale prostě asi who caros. Nebudu se kvůli tomu nervovat. I když to je dost v p*****.
Vlastně se mi tam moc nechce, což je dost pozitivní, protože to je pak většinou super, tak se na to těším. Ale pořád mě to spíš stresuje, než něco jinýho.
A jinak...
Vše pořád při starém. Jako, že budu pořád stejná. Ve všem. Takže vlastně všechny posty jsou stejný.
Že jsem si minulý úterý vzpomněla na gympl a podobný období, kdy jsem byla ta trapná puberťačka. Protože si to dělám sama.
A pak na pátek, kdy...no já nevim, prostě jsem měla pocit, že je to všechno pořád stejně divný. Ale bavilo mě to a dala jsem si předsevzetí, že si koupím nějakou lepší raketu a budu trénovat backhandy. Aby měl Vašek radost. A že ten beďas budu hrát pravidelně. Aspoň jednou týdně, páč je to celkem záhul :-)
A večer fajn, jak by řekl Leonard.
Což mě zas přivádí k původnímu tématu mého odjezdu a jak moc se mi nechce odjíždět od všech lidí, co tady jsou. Na druhou stranu ale vím, že se tady vlastně zas tak nic výjimečnýho nestane. Nic v dlouhodobějším horizontu. Že by ten půl rok v Čechách jen tak utekl, s pár hospodama, možná nějakým výletem, ale nic, co by nebylo povrchní, jednorázový a znáte to.
Vlastně mám můj úžasnej single life svoje pozitiva...třeba, že můžu takhle někam odjet a prostě to neřešit, žádný debilní vztahy na dálku etc. Volný jako pták.
A co ještě? Že přemýšlím o tom, že bych prodlužovala magistra. Protože nestihnu napsat diplomku. Protože chci ještě chodit do školy. A protože chci využívat studentský slevy. Protože všichni moji spolužáci budou...ale to by mě asi naši zabili.
A taky, že bych chtěla ještě někam odjet, před tím než budu opravdu a dospěle pracovat. Jak jsem to už jednou řešila, že na to není čas, páč člověk jen studuje a pak musí jít pracovat v oboru, jinak nebude mít dospěláckou práci v oboru. Ale já bych chtěla jet třeba ještě někam na EVS, na Zealand nebo do Kanady, prostě na rok tam jet, pracovat, neřešit nic. Ale nechtělo by se mi samotný :-(
A taky, že mám novou dream destinaci. A to Skotsko nebo Irsko...asi kvůli James McAvoyovi, Leap Year a dalším mým závislostem, ale prostě mě taková starobylá evropská divočina láká. A angličtina, protože ten jazyk úplně miluju a chtěla bych mít nějakej lepší než americkej přízvuk. A tak bych tam nejradši odjela na celý léto a pracovala v Edinburghu v nějaký kavárně a měla se fajně. Jen se trochu bojím toho si nějakou zemi vysnít, protože ta USA bylo jedno velký zklamání ze skutečný reality.
A tak vlastně žádný velký poselství :-(

sobota 3. ledna 2015

Novoroční sBohem

Nechci to dělat nějaký melodramatický, jen mám takovou tendenci bilancovat to, co bylo (=novoroční) a taky když jsem včera šlapala rychlostí šneka kopec na kolej, tak jsem přemýšlela o posledních pár dnech a napadlo mě slovo sbohem.
Tak teď nevím, jak to uchopit. 
Poslední dobou jsem se nějak vrátila k něčemu, co už jsem myslela, že je dávno za náma. Viděla se s Kulim, Dvojkařema, Čendou...a vlastně to bylo víc v pohodě, než jsem myslela. Kuli ignoroval o trochu míň. Čenda mě dokonce "pozval" na Silvestra a vlastně jsem byla za to rodinný reunion docela ráda. Je fajn mít velkou rodinu. A Dvojkaři? Sice tam byli jen dva, ale chvílema jsem si říkala, že jsou oba dva docela fajn. Zvlášť když za náma přišel Rak, že s náma půjde na přechod děsnejch kopců než aby šel se zbytkem na běžky (znáte to, nežli běžky, to radši pěšky)  a bylo to fajn, jen mě asi viděl tak 10x spadnout na zem, ale co, já už jiná nebudu. A pak Cvrček, kterej občas i nebyl protivnej a nejvíc mě potěšil, když se pak nechal přemluvit a děsně to tam rozjížděl na kytáru a pak se nás se Bzííí hrozně vyptával na písničky, co hrajem v oddíle a hrál nám tam na přání Kafe a Lásku na sto let, kdy jsem myslela, že se tam roztaju. Vlastně vypadají s Káťou tak jako hrozně spokojeně a dobře. Jenže, pak byli chvíle, kdy jsem si uvědomila, že je to prostě pořád ten samej protivnej Cvrček. Třeba když jsme šli oba poslední a on radši všechny ostatní předešel, než aby se mě na něco zeptal, protože já už opravdu nemám sílu nutit se do nějakejch zdvořilostních konverzací, kdy on bude jen protivnej. A pak mě naštval ještě jednou, asi hodinu před půlnocí, když na mě/Hranku/nebo asi na obě při jedný deskovce dost hnusně vyjel. A pak se urazil a řekl, že nebude hrát. V tu chvíli jsem si řekla, že s ním končím, protože tohle si ke mně nikdo nebude dovolovat. Vím, že to je jen blbost a že já jsem zase na druhou stranu děsně urážlivá, ale nějak mě naštvalo, že si tohle vůbec dovolí. A tak mi zkazil půlnoc a zbytek Silvestra a naštěstí ráno jsem ho už neviděla, ale ani jsem se neobtěžovala mu popřát něco jako šťastnej novej rok nebo tak. Ale zas mě potěšilo, že na mě o půlnoci čekali s velkou prskavkou a pak jsem dostala pusu od Raka a Škupky :-D :-D
No a pak, protože jsem nějak byla nejslabší článek výpravy, tak jsem většinou chodila poslední. Protože prostě neumím chodit tak rychle (hlavně do těch kopců) a taky jsem si řekla, že jestli si to mám taky užít, tak se nechci nikam honit a vůbec mi nevadilo chodit sama, aspoň jsem mohla takhle na čerstvým vzduchu přemýšlet. O posledním roce, Dvojkařích, Žabkách etc. 
Že jsem zhodnotila, že poslední rok zas tak za moc nestál. Že jsem pořád jenom dělala něco do školy nebo pracovala, psala bakalářku, učila se,....A že nejlepší bylo bezkonkurenčně léto, kdy jsem od svého života odjela a byla sama v Américe. A to mi přišlo trochu smutný, že mě takhle nenaplňuje můj "běžný" život. 
Pak jsem přemejšlela o vztazích a Žabkách ad. Jako, že nechápu, proč někteří máme v týhle oblasti takovou smůlu, protože fakt nechápu, co je na tý Škupce lepšího. Popravdě si myslím, že jsme všechny skvělý, jen to třeba neumíme dát najevo na první chvíli. A co vlastně mají ty kluci za problém, že to ani nezkusí? Jako jsem trochu vyléčená z toho, že by nějakej vztah mohl začínat jako velká světová láska, ale nějak se k tomu každej může tak trochu dopracovat. Tak jsem přemejšlela nad náma všema, naší pubertou, našima nešťastnýma láskama, kdy nás ty kluci nechtěli, i když to věděli a bylo mi to líto, že se člověk takhle zbytečně protrápil svoje mládí. Abych se k tomu všemu teď nestavila trochu zahořkle, což mi přijde, že v nás teď trochu zůstalo, ta skepse a takovej pocit začarovanýho kruhu bez nějakýho pozitivního řešení. 
A taky jsem přemejšlela o Dvojkařích. Že když je člověk v jejich blízkosti, tak se najednou za sebe trochu stydí, že je puberťák, že je naprosto blbej, což si o něm určitě myslí, že je jen ochlastka, co v životě nedělá nic pořádnýho. Ale při tom svým procházkovým rozjímání jsem si uvědomila, že už to dávno nejsou takový bozi. Vlastně si myslím, že tohle označení už si asi nikdo nezaslouží. Cvrček teda rozhodně už dávno nemá za co, Rak je sice sympaťák, ale to je vše. Tak právě proto to "sbohem", protože nějak v mých očích přišli o tu jejich kouzelnou auru. 
Vlastně jsem nechtěla, aby tenhle celý příspěvek byl o Dvojkařích, ale byl. 
Vlastně jediný, co se mi teď vybaví z poslední doby, je taková nějaká deprese z toho, co je, kterou jsem měla posledních pár týdnů a odstartoval to jeden email. Ale tak celkově to šlo nějak do kopru. A le potěšilo mě, že když jsem to řekla ségře, tak řekla, že se mi nediví. Popravdě se mi na žádnej Erasmus nechce. Ale popravdě se bojím, že tady mě čeká stejná skepse, v který už jsem posledních pár týdnů. Jako že už bych v životě potřebovala konečně nějakou jistotu. A zároveň z toho, jak hrozně rychle ta vysoká, nejlepší léta mýho života, utekla.

Ale jinak se mám bezvadně, díky za optání.
Včera jsem si taky uvědomila, že letos budu vedoucí tábora, z čehož se mi udělalo pěkně šouflo, protože mám takovej pocit, že se ani jednu noc pořádně nevyspím.
A novoroční předsvezetí. To, že zhubnu a budu sportovat, na to už jsem asi rezignovala. Letos jsem se rozhodla, že přestanu pomlouvat a bejt hnusná na lidi, tak snad mi to vydrží :-)