Větrník

Tak jen protože bylo dost stěžování, tak jeden takovej typickej. Jako prostě, abych si to mohla připsat na seznam, co se mi všechno stalo. 

Včera takhle stojím ve frontě v Bille. Paní přede mnou si předem nezvážila ovoce a zeleninu. Tak mi jí bylo docela líto, kdo si to má pamatovat, v jakým obchodě se to váží a v jakým ne. Tak tam tak stojím, a poslouchám rozpravu mezi ní a prodavačkou a říkám si, ještě, že já si na to vždycky dávám pozor a ještě, že tentokrát nic nemám. Pak přijde řada na mě. A co ty mrkve, máte je zvážený? Ups...

Dneska něco podobnýho ve škole. Píšu test, co má dvě části. Aby nemusely bejt 2 zadání, tak jeden píše praktickou a ten vedle teoretickou. Ta teoretická vždycky zabere míň, tak tam pak člověk čeká na tu praktickou. Ale dneska jsem tam seděla skoro půl hodiny a byla to fakt super nuda. Pak jsem konečně dostala praktickou, kde není času nazbyt. Tak píšu jak divá a holka vedle do mě píchá a ptá se na něco, co jsem já evidentně předtím v testu neměla, protože mi tam celou dobu čuměla a všechno si ode mně opsala na prst. Tak jí říkám, že tohle jsme tam neměli a fakt nemám čas přemejšlet, co je správná odpověď. Za chvilku se k ní kouknu a má stejný zadání teoretický co já. Hej to je divný, že má dvě zadání. A pak mi to dojde. Tak se jí zeptám, jestli ten test náhodou nebyl oboustrannej. Byl. Shit. Hlavně, že jsem tam předtím unuděně seděla. Naštěstí jsem pak zašla za tou učitelkou a ona mě to nechala dopsat. Naštěstí jsem to díky tomu udělala. Předposlední zkoušku tohohle semestru.

Na oslavu jsem si dneska musela koupit větrník, prostě musela.

Teď mám tejden leháro. Jako že nemusím vůbec nic. Tak si plánuju domluvit na příští týden hafo rendez-vous. 

A pak mě čeká poslední zkouška s učitelem, kterej má pro mě slabost, tak jsem na to zvědavá.

Taky jsem si o víkendu udělala test temperamentu, páč mě zajímalo, co jsem. Udělala jsem si dva a pokaždý mi vyšlo něco jinýho. Pamatuju si, že v jednom mi vyšel půl na půl sangvinik a cholerik, ale myslím, že mám fakt prostě od každýho kousek a hlavně, že je to úplně šumák a taky se to dost mění. 

A když jsem včera dopoledne šlapala zas nahoru do kopce na Žižkov, tak jsem si řekla, že jestli si někdy otevřu bar, tak se musí jmenovat Who caros.