Novoroční sBohem

Nechci to dělat nějaký melodramatický, jen mám takovou tendenci bilancovat to, co bylo (=novoroční) a taky když jsem včera šlapala rychlostí šneka kopec na kolej, tak jsem přemýšlela o posledních pár dnech a napadlo mě slovo sbohem.

Tak teď nevím, jak to uchopit. 

Poslední dobou jsem se nějak vrátila k něčemu, co už jsem myslela, že je dávno za náma. Viděla se s Kulim, Dvojkařema, Čendou...a vlastně to bylo víc v pohodě, než jsem myslela. Kuli ignoroval o trochu míň. Čenda mě dokonce "pozval" na Silvestra a vlastně jsem byla za to rodinný reunion docela ráda. Je fajn mít velkou rodinu. A Dvojkaři? Sice tam byli jen dva, ale chvílema jsem si říkala, že jsou oba dva docela fajn. Zvlášť když za náma přišel Rak, že s náma půjde na přechod děsnejch kopců než aby šel se zbytkem na běžky (znáte to, nežli běžky, to radši pěšky)  a bylo to fajn, jen mě asi viděl tak 10x spadnout na zem, ale co, já už jiná nebudu. A pak Cvrček, kterej občas i nebyl protivnej a nejvíc mě potěšil, když se pak nechal přemluvit a děsně to tam rozjížděl na kytáru a pak se nás se Bzííí hrozně vyptával na písničky, co hrajem v oddíle a hrál nám tam na přání Kafe a Lásku na sto let, kdy jsem myslela, že se tam roztaju. Vlastně vypadají s Káťou tak jako hrozně spokojeně a dobře. Jenže, pak byli chvíle, kdy jsem si uvědomila, že je to prostě pořád ten samej protivnej Cvrček. Třeba když jsme šli oba poslední a on radši všechny ostatní předešel, než aby se mě na něco zeptal, protože já už opravdu nemám sílu nutit se do nějakejch zdvořilostních konverzací, kdy on bude jen protivnej. A pak mě naštval ještě jednou, asi hodinu před půlnocí, když na mě/Hranku/nebo asi na obě při jedný deskovce dost hnusně vyjel. A pak se urazil a řekl, že nebude hrát. V tu chvíli jsem si řekla, že s ním končím, protože tohle si ke mně nikdo nebude dovolovat. Vím, že to je jen blbost a že já jsem zase na druhou stranu děsně urážlivá, ale nějak mě naštvalo, že si tohle vůbec dovolí. A tak mi zkazil půlnoc a zbytek Silvestra a naštěstí ráno jsem ho už neviděla, ale ani jsem se neobtěžovala mu popřát něco jako šťastnej novej rok nebo tak. Ale zas mě potěšilo, že na mě o půlnoci čekali s velkou prskavkou a pak jsem dostala pusu od Raka a Škupky :-D :-D

No a pak, protože jsem nějak byla nejslabší článek výpravy, tak jsem většinou chodila poslední. Protože prostě neumím chodit tak rychle (hlavně do těch kopců) a taky jsem si řekla, že jestli si to mám taky užít, tak se nechci nikam honit a vůbec mi nevadilo chodit sama, aspoň jsem mohla takhle na čerstvým vzduchu přemýšlet. O posledním roce, Dvojkařích, Žabkách etc. 

Že jsem zhodnotila, že poslední rok zas tak za moc nestál. Že jsem pořád jenom dělala něco do školy nebo pracovala, psala bakalářku, učila se,....A že nejlepší bylo bezkonkurenčně léto, kdy jsem od svého života odjela a byla sama v Américe. A to mi přišlo trochu smutný, že mě takhle nenaplňuje můj "běžný" život. 

Pak jsem přemejšlela o vztazích a Žabkách ad. Jako, že nechápu, proč někteří máme v týhle oblasti takovou smůlu, protože fakt nechápu, co je na tý Škupce lepšího. Popravdě si myslím, že jsme všechny skvělý, jen to třeba neumíme dát najevo na první chvíli. A co vlastně mají ty kluci za problém, že to ani nezkusí? Jako jsem trochu vyléčená z toho, že by nějakej vztah mohl začínat jako velká světová láska, ale nějak se k tomu každej může tak trochu dopracovat. Tak jsem přemejšlela nad náma všema, naší pubertou, našima nešťastnýma láskama, kdy nás ty kluci nechtěli, i když to věděli a bylo mi to líto, že se člověk takhle zbytečně protrápil svoje mládí. Abych se k tomu všemu teď nestavila trochu zahořkle, což mi přijde, že v nás teď trochu zůstalo, ta skepse a takovej pocit začarovanýho kruhu bez nějakýho pozitivního řešení. 

A taky jsem přemejšlela o Dvojkařích. Že když je člověk v jejich blízkosti, tak se najednou za sebe trochu stydí, že je puberťák, že je naprosto blbej, což si o něm určitě myslí, že je jen ochlastka, co v životě nedělá nic pořádnýho. Ale při tom svým procházkovým rozjímání jsem si uvědomila, že už to dávno nejsou takový bozi. Vlastně si myslím, že tohle označení už si asi nikdo nezaslouží. Cvrček teda rozhodně už dávno nemá za co, Rak je sice sympaťák, ale to je vše. Tak právě proto to "sbohem", protože nějak v mých očích přišli o tu jejich kouzelnou auru. 

Vlastně jsem nechtěla, aby tenhle celý příspěvek byl o Dvojkařích, ale byl. 

Vlastně jediný, co se mi teď vybaví z poslední doby, je taková nějaká deprese z toho, co je, kterou jsem měla posledních pár týdnů a odstartoval to jeden email. Ale tak celkově to šlo nějak do kopru. A le potěšilo mě, že když jsem to řekla ségře, tak řekla, že se mi nediví. Popravdě se mi na žádnej Erasmus nechce. Ale popravdě se bojím, že tady mě čeká stejná skepse, v který už jsem posledních pár týdnů. Jako že už bych v životě potřebovala konečně nějakou jistotu. A zároveň z toho, jak hrozně rychle ta vysoká, nejlepší léta mýho života, utekla.

Ale jinak se mám bezvadně, díky za optání.
Včera jsem si taky uvědomila, že letos budu vedoucí tábora, z čehož se mi udělalo pěkně šouflo, protože mám takovej pocit, že se ani jednu noc pořádně nevyspím.
A novoroční předsvezetí. To, že zhubnu a budu sportovat, na to už jsem asi rezignovala. Letos jsem se rozhodla, že přestanu pomlouvat a bejt hnusná na lidi, tak snad mi to vydrží :-)