Začínám mít depku ze svýho věku, asi poprvý v životě, protože už jsem stará a měla bych být dospělá, zodpovědná, pracující, vědět, co chci, navážno zadaná, apod. Taky je to možná tím, že mi za rok končí studentský život a mě z toho jímá hrůza.
Možná taky tím, že jsem poslední dva týdny strávila ve společnosti náctiletých, který ještě byli na střední nebo nedej bože na základce a mě to přišlo jako něco tak bezvadnýho, mít všechno tohle před sebou..jen ten bezstarostej život, plnej těch nejdůležitějších rozhodnutí a okamžiků, ty léta, cestování, přátelství, lásky, pohodu...
A já na jednu stranu neříkám, že by těch posledních zhruba 8 let nebylo bezva, jen to hrozně rychle uteklo a mohla jsem bejt trochu víc odvážnější a víc cestovat a hledat nový možnosti.
Na druhou stranu to člověk asi nevidí, ale přemýšlela jsem o své dospělosti a schopnosti a po Dánsku a minulých několika týdnech jsem si v určitých situacích uvědomila, že už vlastně asi velká jsem.
Když se musí řešit něco vážnýho.
Ale na druhou stranu člověk přece nemusí být dospělý, a ještě mi není 88, jak řekl Ok. Takže dál budu lidem na lokty mazat zubní pastu, věšet plavky na stožár apod.
Protože taková prostě jsem :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat