Postuju tuhle fotku, protože jí mám ráda.
Protože nám to tam všem sluší.
A bylo to fajn, protože mám ráda podzim a potřebovala jsem vypadnout z Prahy.
A bylo to fajn s pivem za 15,-, ragbistama, Vaškovým zvířencem, skálama, hezkým nádražákem a super paní hospodskou, co nám říkala kočičky apod.
Jak to řekl Prokop, že znakem dospělosti je vědět, kdy se člověk může chovat jako dítě.
A tak jsme po sobě házeli jeřabiny, šermovali s klackama jako s mečem, Prokop byl Gandalf s dlouhou holí, sbíhali jsme kopce, chodili po kolejích,...
Nějak nic nestíhám, ale to není nic nového.
Ve středu jedeme do Zlína, tak nevím, jak se k tomu postavit. Na některý věci jsme ještě malí.
Pak jsem se vrátila na byt a zas ucpaná pračka.
A tak jsem byla zase trochu naštvaná, možná trochu víc.
Protože to ej ta chvíle, kdy bych si nejradši sedla na zem a zavolala toho imaginárního chlapa, ať se o to postará.
Jenže nebyl.
Tak jsem musela posouvat tu super těžkou pračku sama, vyndavat oblečení zapadaný všude okolo, páčit filtr ven a pak...vytírat tu vodu, která se rozlila úplně všude. A nešla utřít. A tak jsem to tam marně vytírala a rozhodla jsem se, že teda když už je to mokrý, tak vytřu celou chodbu. Poprvý, co tam jsme. Američanky si radši koupí přezuvky, aby se jim ten bordel nelepil na nohy.
Ale vlastně je to v něčem docela uspokojující. Že aspoň s takovýma malýma věcma si dokážu nějak poradit.
Žádné komentáře:
Okomentovat