A tak jsem si dovezla svíčky Ikea kvality, udělala čaj a ještě by si to chtělo k naprosté dokonalosti pustit Ready Kirken nebo Tomáše Kluse.
Je toho tradičně nějak moc, škola, diplomka, minimum, oddíl, Era, Američanky ad. A do toho ještě ty osobní krize a boly a strasti. Takže jenom těch nejvýznamnějších poznatků a zážitků posledních 14 dnů.
Že jak člověk bydlí na bytě, tak vlastně nepotřebuje jezdit domů. Ale když se stejně dokope k tomu, že pojede, tak je to parádní pohodička, ale hrozně krátký.
Že mi nějak přijdou morbidní ty 50% slevy na hřbitovní svíčky, pokaždý když jdu nakupovat do Tesca.
Že jsem zažila ve středu jednu děsně surrealistickou situaci, která mi připomínala jeden z mých živých, ale nereálných snů. Kdy člověk stojí na koleji a přijde se za ním nějakej kluk na něco zeptat a on je to Vojta Kotek. A tak tam člověk stojí a nevěří, že by se něco takovýho mohlo stát a snaží se zachovat klidnou hlavu, ale stejně mu: "To si děláš srandu." ujede. Důkaz nemám, ale věřte mi, že se to stalo.
A poslední věc, která mě teď trochu trápí, je, když má člověk zas někoho rád, ale vypadá to stejně beznadějně jako téměř vždy v minulosti, Ale to nějak patří k těm depresivním podzimům.
Doufám, že někdy budu mít čas jít fotit. Nějak mi to chybí.
Žádné komentáře:
Okomentovat