8 days a week

Včera jsem se navečer vracela domů tramvají a přemýšlela jsem, jestli dřív umřu hladem nebo nedostatkem spánku a určovala, v jakém pořadí tyhle potřeby uspokojím. V té tramvaji jsem se rozhodla, že hladem člověk neumře a že nemám ani tolik energie, abych něco snědla. Pak jsem se dostala ven a čerstvý vzdoušek mě probral a tak zvítězila potřeba se najíst. (To bylo teda napínavý)

Včerejšek byl extrém, protože jsem do dvou do rána připravovala ukázkovou hodinu na hospitaci, ráno vstávala brzo, jela řešit seminář pro učitele, pozdní příjezd Rohlíku, pak šla učit, pak jela pro oběd do Loving Hutu, kde mi to všechno vyteklo a ještě jsem si málem zapomněla vzít účtenku, pak jela do Terezy konečně na ten seminář, který jsem z části organizovala, řešila otravné dotazy učitelek, pak myla hrozně moc nádobí a uklízela. A za celý den jsem zvládla sníst jen jedno jablko.

Dneska jsem měla diplomový seminář a je mi špatně.

Dala jsem si několik předsevzetí

• naučím se lidem říkat ne a nebudu dělat laskavosti
• budu co nejméně prokrastinovat
• nebudu pracovat víc než je můj úvazek
• nebudu jíst sladké a smažené věci
• ale budu občas žít a dovolím si někam jít. 

Zas na druhou stranu za poslední týden bylo pár skvělých akcí - zpívání v loděnici, Kiki narozky, mamky narozky, Hydrosilvestr, tak mi to aspoň na chvíli nepřišlo jak taková misérie.