He promised to love his bride every day and to protect her...

...except for when she doesn't want to be protected

Přijde mi, že v posledních 14 dnech žiju v nějakém paralelním světě, kdy žiju životy jiných.
Imaginárních postav.

Bojím se budoucnosti, dospělosti, rozhodnutí, toho, co bude, až budu velká, biologických hodin, samoty, koček, nejistoty, nespokojenosti.

Přemýšlím o tom, co chci dělat, až to skončí. Jak si udržet cestování, život, práci, ale zároveň nebýt samotář. Jak mít práci, která mě naplňuje, posouvá a baví. Ve který jsem dobrá a vyplatí se v ní to, že jsem 7 let studovala, co jsem studovala.

Přemýšlím, jak stihnout ještě tolik věcí než budu mít rodinu a jestli vlastně někdy budu, protože kočky.

Přemýšlím, jak se nevyhýbat lidem, protože se s nima nechci bavit o tom, že pořád studuju a nevím, co se mnou jednou bude. A že ještě nejsem holka na vdávání. Jak si dokázat v očích obhájit to, že žiju dobrej a spokojenej život a stát si za tím a myslet to tak.

Přemýšlím, jak toho hodně dokázat a být spokojená. Posouvat se, nebýt šedá myš, co pluje s davem. Být dobrá. Mít nějakou krátkodobou vizi, a ne nalajnovanej život. Mít pár met, ke kterým budu směřovat, aby se můj život začal přirozeně formovat.

Přemýšlím, jak nebýt sama a žit. Jak nebýt jen ta, co lidi trochu znaj, ale vlastně nikoho nezajímá. Nebát se projevit, a stát si za názorama. Umět si je udělat a umět je vysvětlit a obhájit před ostatníma. Aby mě lidi brali a ne, aby odcházeli, když zbydeme někde one on one.

Přemýšlím, jak na to nebýt sama. Sdílet s někým radosti a strasti a život. Nejen abych se zavděčila rodině i přátelům, který se na to pořád ptají, ale hlavně sama sobě, protože si to zasloužím. A jen kvůli tomu, že mi trvá dlouho se k někomu dostat, tak nikdo nečeká. Lidi mizí a nemají zájem a mě to mrzí. Protože je o co stát, protože za to stojím.

Tohle byla taková niternější zpověď toho, jak mi teď je. Pomáhá to mě. I když přemýšlím, jestli tyhle věci pouštět takhle veřejně, protože mě vlastně vždycky hrozně zarazí, když mě někdo odzbrojí tím, že o mě ví něco, co je na internetu. Připadám si vlastně pak taková nahá, i když si za to můžu sama.