Vzduchoprázdno

Když už není 

na vybranou, 

nechej věci, 

ať se stanou.

Nějak je mi pořád smutno,

z toho, co se stalo v sobotu, 

z toho, co mi přišlo dneska mailem, 

z toho, že odcházím z TEREZY, 

z toho, co budu dělat dál, 

z toho, že kvetou sněženky v lednu, 

z oddílu na dálku, 

z rozpolceností mezi Třeboní a Prahou, 

z mého sociálního života a nechutí něco dělat, 

z vůle, 

ze sociálních sítí a toho, co se na nich před volbama dělo, 

z míjení se.

Vím, že brzo bude líp, ale teď to je nějaký divný. 

Mějte se.