Růže je růže je růže

Trhala jsem si růže do vázy a přemýšlela o tom,jak paradoxní to je kytka. Taková krásná a tak to bolí. Vlastně to je od ní docela výsměch, za krásu.

Koupila jsem si nový filtry na foťák, třeba takovýhle makro, kterýmu jsem včera nemohla uvěřit, jak neskutečně hustý fotky to fotí. Ještě se s tím budu muset naučit ostřit.

Tenhle víkend jsem přemýšlela o svatbě a hřbitovech. Protože byla ta pohádková, kde mě Stand by me fakt dojalo. A pak, protože jsem se konečně byla podívat na tom evangelickým hřbitově u nás a bylo to tam parádní. A tak jsem přemýšlela, že chci aby oba dva dny byly parádní, jak ta svatba, tak ten pohřeb. A aby to místo, kde budu jednou pohřbená bylo krásný a lidi tam rádi chodili. Aby to pro ně byla událost. Něco, jak vždycky na Dušičky chodíme za babičkou na Malvazinky, kdy nás třeba dvacet stojí kolem hrobu a všichni se hrozně smějeme a jsme rádi, že se vidíme. Nebo to, jak občas jedeme do Zlína za Davidem.

Přemýšlím nad vlastní spokojeností, nad tím, jak se mi kupí dlouhý seznam úkolů, do kterých se mi nechce, jak má víkend jen 48 hodin a já 13 z toho strávím tím, že se koukám na 13 reasons why, jak neumím kvalitně využívat čas, jak si vždycky ráno řeknu, že večer půjdu běhat a pak je večer a je tu 13 reasons why not, ale když pak jdu, tak je to nejlepší část dne, jak jsem v únoru a březnu byla na dně, a teď mám práci, která je super, jak mi chybělo mluvit s lidma a jsem ráda, za náhodný a spontánní setkání a obědy.

Bude líp.