Poslední dobou jsem neměla moc dobrou náladu.
Ale to vlastně nic nového.
Viděla jsem jednu puberťáckou romcom. To all the boys I've ever loved. A tam ta holka psala klukům, do kterých byla zamilovaná, dopisy, který pak dávala do krabice. A oni se pak samozřejmě nějak rozeslaly. A ptali se jí, proč to těm klukům prostě neřekla. A tak mi to připomnělo takovou paralelu a jeden šuplík u mě ve Hlíně, kde pár takových dopisů taky je. Úsměvné. Vlastně ani nevím, kdo byl poslední. Myslím, že pár let už nikdo nepřibyl.
V poslední době se to omezuje na cca 24 hodinový vzplanutí typu, ježiš, ten je boží ♥, mini stalking, má přítelkyni/manželku, tak nic. Over and over and over.
Potřebovala bych být produktivnější. A na chvíli někam vypadnout. Jen nějak není s kým.
Ale včera jsem zas chvilku měla dobrou náladu. Mohla jsem si vzít podzimní oblečení a svoji oblíbenou zelenou košili. Šla jsem na kafe do Kasáren a pak do Parukářky na jablka. A nějak jsem tam takhle chodil s tou plátěnou taškou a měla radost, že jsou takhle dostupný jablka a že budu z nich něco moc udělat. A pak jsem večer zadělala a udělala koláč. Někdy stačí málo.
A pak druhý pozitivní okamžik dnes odpoledne. Nechtěla jsem jít běhat, protože mám trochu podělanej kotník/nárt a nechci ho provokovat. Ale pak jsem se celej den učila a odpoledne koukla z okna a vzpomněla jsem si na loňský podzim a venku to vonělo a vypadalo úplně stejně, tak jsem musela. A byl to boj, ale stálo to za to.
Obdivuju lidi, co mají vůli. Loni jsem ji měla taky. A neměla výmluvy. Na druhou stranu jsem pracovala 6 hodin denně.
Na jednu stranu se na ten podzim už těším, to léto je už únavný. Jen se znám a svoje pozimní depky.
Žádné komentáře:
Okomentovat