Vážím si toho, co mám, kde žiju, co dělám, jaký mám možnosti. Jsem teď plná výročí okupace. Zasáhlo mě hodně věcí, článek v Respektu, který podrobně popisuje boj o Rozhlas a to, co se z 20. na 21. dělo v ÚV KSČ. Článek o tom, co se dělo v Jičíně. Miliony fotek lidí, co stály v ulicí a nevěřili tomu. Lidská statečnost, ale zároveň to, že nedokážu pochopit, jak se v člověku vezme ta zloba a špatnost. Protože i když můžeme vinit Rusáky/Sověty jak chceme, tak to byli Češi, kdo to to prováděli, kdo utiskovali ostatní atd.
Na jednu stranu jsem hrdá. Za rok 1968 i za 1989, za statečnost lidí, bez níž bychom dneska žili jinak. Na druhou stranu je mi smutno, že lidi ani dneska nedokážou říkat pravdu. Ano, udělal jsem podvod, ano, opsal jsem diplomku, ano. Místo toho ze sebe dělají mučedníky a oběti.
Přála bych si, aby existovalo veritasérum, které by donutilo lidi říct pravdu.
Původně jsem chtěla napsat ještě pár věcí, ale nějak se to k tomuhle nehodí.
Nebuďme lhostejní k tomu, co se děje. Snažme se pro to aktivně něco dělat.
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat