Včera to bylo parádní, miluju podzim, babí léto. A miluju brownfieldy. Sice nemám ráda, jak na mě občas koukají, jako na tu z Prahy, jako kdybych byla nějaká snob nebo něco víc.
Taky si pořád tak bilancuju a vlastně všem, a hlavně sobě, říkám, že mám super práci. Vlastně tomu pořád nemůžu uvěřit, že mě vzali, že jsem odmítla místo administrátora z 524 a dostala se k nám do 522. Že to je nejvíc geografická práce na světě. Bych to mohla vysvětlit těm lidem z kupíčka, který se dlouze debatovali nad tím, že na sociální geografii jde člověk kterej je línej se učit a stejně pak jen kontroluje papíry na úřadě. Jsem spokojená s náplní, různorodností, lidma z našeho oddělení ♥, výhodama a tím, že si myslím, že to, co dělám, má smysl. A trochu čekám, že se něco podělá. Ale jako nic není dokonalý, občas si beru práci domů, občas ji musím dělat v 15minutových přejezdech v autobuse, občas přicházím v 7 a odcházím v 19, často si nevím rady.
Ale učím se, musím přiznat, že mi přijde, že za půl rok na MMR jsem se naučila víc než za dva roky v TEREZE, že mám možnost se posouvat tím směrem, kam chci. Třeba dneska jsem se celý dopoledne probírala různými studiemi na revitalizace postuhelné krajiny, protože jako holka od rybníků tohle neznám.
A taky se otrkávám, učím se mít názor a umět ho obhájit. Bojím se, co bude s bf, až Zuzka odejde, ale holt to bude na mě. Tak snad to nebude takový fail jako má MPO, jak jsme se tomu včera smáli, když jsme čekali na vlak v Ostravě.
A taky jsem si vzpomněla, jak jsem byla v 16 na Odyssee a škrtla jsem si kompetenci "dokáže oslovit cizího člověka a zeptat se na cestu", protože v 16 jsem takovou panikou fakt trpěla. Dneska s tímhle už problém nemám, ale v určitých aspektech to ještě zůstává. Že mě zachvátí panika, pud sebezáchovy, strach, že budu trapná, neschopná, hloupá. Na druhou stranu si nemyslím, že každý musí být extrovert. Ale někdy mě to dost omezuje a brzdí :-(
A jinak
Měla jsem velký plány. A nějak se nic nekoná.
Ale už jen 14 dní a bude dovolená ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat