Tenhle podzim je nějakej náročnej.
Bylo to vlastně divný. Dva měsíce jsem běhala a pak se to všechno podělalo, takže celý ty dva měsíce, kdy jsem byla asociál, běhala 4x týdně, nikam nechodila, byly k ničemu. Nevím, jestli bych to uběhla, za kolik...
Trochu mě mrzí, že hodně lidí, se kterýma jsem to řešila, tak v jednu chvíli řekli, jestli nejsem radši, že to neběžím. Trochu podvědomě jo, ale na druhou stranu mě štve, že v tom ostatní vidí tak trochu výmluvu, abych to nemusela běžet, protože bych to stejně nedala.
Ale dneska, když jsme byli na startu v Mostě, tak mě to vlastně hodně mrzelo, že to nemůžu běžet, protože to počasí bylo parádní a úplně jsem si uvědomila, jak jsem si na to běhání zvykla a jak mi to chybí.
A kromě běhání. Nějak teď tápu i v jiných věcech. Dostala jsem se nějak do fáze, že se to nikam neposunuje, nikam to nesměřuje. Asi mě to teď trochu frustrovalo v práci a oddíle a neviděla jsem z toho východisko. Snažím se s tím nějak sama poprat. Vyhodnocovat v čem je problém a snažit se to zlepšit. Zatím to moc nejde, ale nevzdávám to.
Pardon za skepsi, ale nějak mě to teď dostává...
Žádné komentáře:
Okomentovat