Poslední dobou přemýšlím nad tím, že mi věci přestávají dávat smysl a nějak ho nemůžu najít. Váhám nad smyslem mé práce a přínosem k tomu, že se něco změní. Nad tím, jak si nedokážu rozvrhnout a naplánovat věci. Jak řeším spoustu věcí, který jsou k ničemu, než abych se věnovala tomu, co by mě bavilo. Ale co by to vlastně bylo.
A taky přemýšlím nad tím, kam směřuje můj život obecně. Ještě týden bude směřovat k tomu, že poběžím půlmaraton. Ale jinak tam ten smysl nevidím.
O víkendu jsem uklízela ve svém pokojíčku ve Hlíně. A našla jsem obálky s fotkama, který jsem fotila v prváku na žurně. A vlastně jsem si tak nostalgicky zasteskla nad tím, jak jsem se tenkrát nebála a fotila. Koukala jsem na ty negativy a vlastně je zajímavý, že člověk nefotil nic dvakrát, protože na to není prostor. Něco se nepovedlo, něco je zase parádní, s takovým starým kouzlem a surovostí. A pár jich bylo fakt pěknejch.
Pardon za tu negativitu, ale nějak je tohle moje nálada poslední dobou. Možná je to tím, kolik večerů trávím doma.
To jen malé zastesknutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat