Co byste udělali, kdybyste měli jistotu, že uspějete?

Když jsme byly s holkama na puťáku v Českém lese, měla s sebou Martina takové otázky o životě. A tak jsme ležely večer ve spacáku a řešili co na sobě máme a nemáme rádi, kde se vidíme za 5 let (tu jsem přeskočila) a taky tam byla ta otázka, co je v nadpisu.

Myslím, že v tom tví jeden z mých problémů. Že se tak bojím neúspěchu, že spoustu věcí ani nezkusím. Na druhou stranu si ale v životě nevybavím nějaký výrazný fuck-up, který bych zažila a který by mi vlastně pomohl se odrazit výš. Bojím se jít do jakéhokoli rizika, zdrhám, když mi je něco nepříjemný,...

Což se vlastně projevuje ve dvou oblastech

Tím, že jsem pořád sama, že to radši vzdám, než se spálit, než být za debila. 

Tím, že nejsem aktivní, nedělám nic prospěšného, že za mnou není žádný odkaz. 

Byla jsem v sobotu na procházce a uvědomila jsem si tam, že je oboje platné. To, že bych se mohla angažovat, snažit se měnit věci, které mi vadí, něco měnit. Ale nic nedělám. A potom, když tam je nějaký fešák, tak nejsem schopná se s ním začít bavit. A když se se mnou někdo začne bavit, tak zdrhám.

Přála bych si nebýt srab a víc si věřit, nesrovnávat se s ostatními, nezávidět ostatním, že jsou komunikativnější, hubenější, krásnější, oblíbenější, chytřejší, aktivnější, úspěšnější. Je to nikdy nekončící souboj s vlastní myslí.

Tenhle půlrok jsem se zaměřila dost na sebe a svůj vlastní (především fyzický posun). Teď bych měla začít pracovat na svých vztazích, protože si poslední dobou připadám dost osamocená. Chtěla bych s někým někam vyrazit a vlastně nemám s kým. A samotnou mě to moc nebaví.

No nic, další povzdech.