Přemýšlím o tom, jaký efekt bude mít Káčina nová škola v Třeboni, jestli je to dobrá věc nebo všichni nějak vyrosteme. A pak si vzpomenu na to, že pořád neznám ten důvod své zakomplexovanosti, ze které se snažím dostat. A určitě v tom hodně sehrálo to, že mi nešel tělák, že mi kazil vysvědčení, že si mě nikdo nechtěl vybrat do skupiny, že jsem byla jedna z mála, která nevylezla na tyč, nepřeskočila překážku, a těm učitelům to bylo jedno. A tělák nebyl jediný.
Jsem šťastná?
Mrzí mě, že s některýma lidma už vlastně moc nemůžu být. Mrzí mě vztah s Vaškem, kdy mi přijde, že v životě nebude brát ohledy na nás a ještě to pak obrátí, že za to můžeme vlastně my.
Ze soboty na neděli se mi zdál zvláštní sen. Mohlo za to určitě těch pár piv, která jsem měla večer. Někdy jsou sny stejně marné jako život. I když jsem v nich o něco odvážnější.
Vyprávěl mi Honza o tom, jak V. byla trochu naštvaná, že jí Vašek ráno nepomohl udělat snídani a svačinu. Protože Vaška to ani nenapadlo, protože to je přece holčičí práce. Asi před měsícem jsme měli podobnou debatu s J. a ségrou na párty u nás ve Hlíně. Že přece ženský a chlapy mají predispozice pro určitý druh práce a feminismus říká, že všichni by měli dělat všechno. S tím nesouhlasím, byť se vlastně za feministku považuju. Myslím, že vztah je o komunikaci (ale co já o tom vím) a o domluvě. Jde o to, že mě některý "holčičí" práce jako vytírání nebo žehlení prostě nebaví. Zároveň mě hrozně baví třeba sekat dříví (byť to neumím tak efektivně jako chlapi), rozdělávat oheň ad. Když jsme byli v květnu ve srubu, tak jsme měly s Andy vařit večeři, a T. přispěchal, aby rozdělal oheň v kamnech. Tak jsem řekla, že ne, protože si ho chci prostě rozdělat sama. Stejně děda na mě včera koukal, jak umím vytahovat hřebíky. Co tím ale chci říct, že někdy fakt potřebuju chlapa, který by nás na bytě, ale i v mým životě věci spravoval. Protože někdy člověk potřebuje, aby se o něj někdo postaral. Aby zprovoznil dávkovač na mýdlo, protože zrovna v téhle době si fakt chci umýt ruce mýdlem a pak dostávám skoro hysteráky, že to mýdlo neteče a nikdo to nespraví. Long story short - včera jsem to zprovoznila sama.
Má tohle poselství? Asi, že mě fakt hrozně stresuje budoucnost a víc než kdy jindy začínám pociťovat tlak okolí, že bych tedy fakt s někým měla být, protože jinak moje biologické hodiny asi dotikají. Ani to okolí moc nepomáhá, protože lidí, co by nebyli ve vztahu, neženili se, nevdávali, nečekali dítě, nekupovali, nestavěli nebo nehledali dům je jak šafránu. Vlastně k tomu tak trochu sklouzávají všechny konverzace a co mám přihodit já? Že jsem spravila sama dávkovač na mýdlo?
Zkoušela jsem se z toho vyběhat, ale nějak to nepomáhá.
Žádné komentáře:
Okomentovat