2021

Je to teď trochu psychicky lepší než na podzim. 

Začala jsem si psát měsíční "to do" listy, aby ten život měl nějaký smysl. 

Třeba si chci každý měsíc vyzkoušet nějaký nový zahraniční jídlo. Za leden to byla taková marocká směs s kuskusem, meruňkama a kešu oříškama. 

Jinak tam mám ještě pár lednových restů. 

Protože jsem srábotka a ani to, že jsou nějaký věci na to do listu, to nezmění. 

Včera jsem při běhu poslouchala rozhovor s Holkou s bucketlistem. Náhodou. 

A vlastně mě to docela namotivovalo. 

Že život nekončí. 

Ale jinak jsou i dny a hlavně večery, kdy to stojí za prd. Kdy člověk nevidí světlo na konci tunelu, kdy se vrací dávní strašáci. 

Poslouchala jsem podcast Sádlo a dost mě to ničí. Ten druhý díl jsem poslouchala v pátek cestou z Veselí do Třeboně a brečela. Protože některý věci nemám srovnaný, i když je to lepší, než to bývalo. Pořád to tam je a nevím, jak se přes to přenést a nepřenášet to dál. 

Jeden den

Včerejšek byl po dlouhý době fajn den. 

Byl to den, kdy jsem věděla, že toho budu mít hrozně v práci. A že potřebuju být fresh. A přesto jsem den předtím šla spát ve 2 a nebyla fresh. 

Byly to tři velký a náročný jednání, mezi nimiž byla vždycky jen minichvilka, kdy člověk akorát tak superrychle nabriefoval vedoucí, co se bude dít dál. A ani nebyl čas si zajít na záchod, takže za mě pak O. musel chvilku přepínat prezentaci, abych se u toho nepočůrala. 

Štvou mě nekoncepční vedoucí pracovníci. Ale myslím, že za svoji přípravu se můžu pochválit.

A pak jsme šli běhat a bylo to hrozně fajn. Vlastně jsem se tomu hrozně bránila, protože z těchhle skupinových běhů mám traumata, že běhám pomalu. Ale po tom děsným dnu to bylo osvěžující. A navíc teď dlouhodobě trpím tím, že není čas a příležitost se s klukama bavit a teď jsme to napravili. A dokonce jsem skoro celou dobu byla schopná mluvit. Chvílema to dost zkouzalo a byl to punk, ale kluci měli čelovky. A zasněžená noční Praha je krásná. A tak jsme dali necelých 15 km a zakončili to selfičkem Na Příkopech a oslavnou skleničkou koly. 

A já to pak doma zakončila naložená ve vaně. 

A dneska jsem fresh a kochám se pohledem z okna, jak tam sněží a sněží a sněží....

Kdy jste naposledy dělali něco s vášní?

geniální hudební podkres

 zvlášť tu pasáž "Nač jste páni učení, no nač, řekněte nač?"

Přemýšlím, co dál. 

A vzpomněla jsem si na tuhle pasáž z That 70's show.

Nějak se poslední dobou nemůžu rozepsat, k ničemu dokopat, atd. 

Z archivu

Protože ho miluju, jako ještě nikoho před tím. Protože to je skutečné a ne pouze v mé hlavě. Protože ho znám, protože si neskutečně sedíme. Protože ho bavím, protože mě baví. Protože mě umí setřít. Protože se zeptá, jak je. Protože je chytrej. Protože je hezkej, protože má tmavě hnědý oči, ve kterých se ztratíš. Protože si na nic nehraje. Protože mě umí rozesmát. A protože je zadanej a nedostupnej, tak nebude nikdy nic.

Quo vadis

Co nás v životě brzdí, je neviditelná struktura strachu. Drží nás uvnitř naší zóny pohodlí, která je vlastně tím nejméně bezpečným místem k životu. Ve skutečnosti tím největším rizikem v životě je žádné riziko nepodstoupit. Pokaždé když uděláme něco, co nám nahání strach, získáme opět sílu, o kterou nás strach připravil - neboť na opačné straně našich obav dlí naše největší síla. Pokaždé když vykročíte vstříc nepohodlí, které s sebou nese růst a vývoj, stáváte se svobodnějšími. Čím častěji překonáme svůj strach, tím více síly získáme zpět. Tímto způsobem získáváme současně na odvaze i na síle a můžeme žít takovým způsobem života, jaký jsme si vysnili. 

Strávila jsem Silvestra s rodiči a sourozenci. Tak po 15 letech. Táta zprovoznil video a koukali jsme na starý VHS, když jsme byli malí. 

A já konečně viděla malou Ivanku převlečenou za Červenou karkulku, jak předváděla nejdivočejší taneční kreace, recitovala básničky a zpívala Pec nám spadla. 

A bylo mi líto, jaká to byla bezprostřední holčička, které bylo jedno, kdo na ni kouká a že se ji při kankánu zvedá sukně až moc. A bylo mi líto, že to všechno zmizelo. Že to najednou řeším až příliš, co si lidi myslí, kdo toho uběhl, udělal víc, kdo je hubenější, krásnější, oblíbenější, chytřejší schopnější,... Neumím se s tím srovnat. 

A nejhorší je, že už dlouho stojím na křižovatce a nevím, kam dál, co chci, kam chci směřovat. A tak čekám, co přijde a ono nic nepřichází.