Je to teď trochu psychicky lepší než na podzim.
Začala jsem si psát měsíční "to do" listy, aby ten život měl nějaký smysl.
Třeba si chci každý měsíc vyzkoušet nějaký nový zahraniční jídlo. Za leden to byla taková marocká směs s kuskusem, meruňkama a kešu oříškama.
Jinak tam mám ještě pár lednových restů.
Protože jsem srábotka a ani to, že jsou nějaký věci na to do listu, to nezmění.
Včera jsem při běhu poslouchala rozhovor s Holkou s bucketlistem. Náhodou.
A vlastně mě to docela namotivovalo.
Že život nekončí.
Ale jinak jsou i dny a hlavně večery, kdy to stojí za prd. Kdy člověk nevidí světlo na konci tunelu, kdy se vrací dávní strašáci.
Poslouchala jsem podcast Sádlo a dost mě to ničí. Ten druhý díl jsem poslouchala v pátek cestou z Veselí do Třeboně a brečela. Protože některý věci nemám srovnaný, i když je to lepší, než to bývalo. Pořád to tam je a nevím, jak se přes to přenést a nepřenášet to dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat