V poslední době se mě několik lidí nezávisle zeptalo, co dělám ve volném čase, a já neměla odpověď. Volný čas mám, ale nějak ho kvalitně nevyplňuju. Snad si to sedne. Jen, když jsem ve stresu a musím dělat, něco co mě nebaví, tak nemůžu nic jinýho, běhat, mít život. To, co bylo loni s diplomkou, je tu letos zas.
Pár myšlenek z posledních dní
že letošní jaro mě nabíjí, především podvečerní běhy pod rozkvetlými stromy, ta vůně a teplo
že, i když se vlastně zuby nehty bráním tomu být učitel, tak mě hrozně nabíjí být s mladýma lidma a pomoct jim hledat sebe a jejich místo na světě. Protože vím, že já bych tenkrát někoho takovýho potřebovala. A teď už jsem dál.
že mě nabíjí Praha a příroda a geografie. Neříkám, že moje práce je růžová. Zároveň jsem nikdy nevěřila, že bych mohla dělat čistou geografii, přesně to, co nás učili na škole. Dneska jsme měli kulatý stůl s akademiky a byli tam učitelé z Albertova a diskutovali Strategii regionálního rozvoje a já měla takový nostalgický vzpomínky na moje dny na škole.
Je toho hodně a přitom nic pořádnýho. Jsem měsíc v práci a potřebovala bych aspoň týden volno, abych si to všechno nějak srovnala.
 |
| jedna víkendová, aneb nekonečně rozkvetlé aleje |
Žádné komentáře:
Okomentovat