Home Alone

Nevím, jak je to možný, ale jsem dneska doma sama.

Možná proto, že jsem odmítla jet na strejdovi narozeniny. Protože za A) nejsme zas takoví boháči a za B) nějak ty rodinný session nemusím, jen bratranci a jejich superpřítelkyně/manželky/děti. A pak taky takový ty vtipy, kdo je další na řadě se svatbou a dětma. 

Včera jsme měli sraz s gymplem a bylo to fajn. Jako přišla jsem tam a tam šest kluků a já, pak přišla ještě Anetka a etc., ale bylo to fajn. Vidět, kam se všichni posunuli, jak už jsou velký a dospělí. A jak maj superpřítelkyně a super joby a....

Nechci hodnotit to svoje, dvě školy, protože mě nic nebaví. Žádná práce, přátele, přítel. Pořád stejná bečka, i když se to vlastně jen horší. Vlastně asi žádnej posun od gymplu. Cool. Dva a půl roku v loji. 

A poslední dobou taková únava a nihilismus, že vlastně proč se pořád zbytečně snažit. Pokaždý je to stejný. 

Někdy si říkám, proč vlastně chodit do školy, snažit se studovat něco, co stejně nikdy nedokážu dělat. Pak přijedu domu, jediný moji jistotě, a po dni už jsou zase všichni rozhádaný. Chytnem se se ségrou, protože jí prostě nedokážu nezávidět jakoukoli část jejího života.

A taky nesoudit. To mi vážně nejde. Ale snažim se to zlepšit. Protože párkrát jsem soudila špatně. A pak taky přece nemůžu soudit kluka jen kvůli tomu, že nemá postavu jako Arnold. Prostě, vždyť je to jedno, jak člověk vypadá. Přece nemůžu odsuzovat povrchnost a pak vlastně taková bejt taky. Nějak mě fakt ovlivnil ten feminismus, možná předmět, kterej mi zatím na VŠ nejvíc dal, a to prostě takovej trochu jinej pohled na život. Nebo aspoň možnost přemejšlet nad určitýma věcma. 

Tyhle prázdniny jsou děs. Nedokážu nic pořádnýho udělat. 

Mám takovej blbej pocit ohledně následujícího semestru. Přála bych si, aby byl o měsíc delší. 

Ale jinak mám celkem pozitivní pocit z následujícího roku, takovej, že mě čeká pár pozitivních změn. Ale myslím, že takový pocit mám celkem často, a je to pořád stejný. 

No nic, asi jdu ještě radši něco dělat, noc je ještě mladá.

Jen jsem celá zvědavá, co skvělýho podniknu letos na Silvestra :-(

Veselý Vánoce

Tak dneska byla tradiční milá atmosféra. Ráno říkali v rádiu výsledku průzkumu, že v britské rodině se na Štědrý den průměrně 5x pohádají. No, myslím, že u nás byl nadprůměr. Ať už to bylo kvůli tomu, že pod stromečkem nebudem mít žádný drahý dárky, že stromečku není až ke stropu (a tak jsme demonstrativně vyrobili špičku z čokoládovýho Mikuláše), kam půjdeme v Třeboni na procházku, kolik se poslalo vánočních SMSek, že sedíme u stolu moc brzo,....

Ségra se mě zeptala, kolikrát ještě budu na Štědrej den doma. 

Jinak poslední tejden ve škole byl fajn, sice náročnej, ale nějak jako znamenal, že jsem se po třech letech v Praze konečně usadila. Konečně.

Pak mě tak taky trochu dostává ta situace, kdy všichni balí Verču a ty kluci jsou z toho úplně paf a u Matěje jsem si říkala, konečně jeden kluk, kterej ji bere normálně, kterej se se mnou baví i jinak, než, když je tam ona. Asi jsem občas natvrdlá, jen jsem ráda, za ně oba. Problem solved. Jen chudák Venca :-(

Bojím se následujícího půl roku. Že nebudu mít čas dělat tu důležitou věc jako je moje Bc práce a státnice, shit. 

Tak mě štve, jak o něčem pořád jenom mluvím, ale neudělám to. Jak se mi všichni smějou, že stejně v létě nikam nepojedu. Nepojedu. Protože, abych mohla, tak bych za a) musela mít peníze a za b) čas(=nejet na tábor + zkoušky + státnice + neexistující práce).

Dva a půl roku a pořád žádná událost, na kterou bych mohla bejt pyšná, nějakej zlom, záchytnej bod. 

Ale jsou Vánoce, tak žádný negativní nálady. 

To přijde až se Silvestrem :-)

Tak Happy Christmas :-)

Konečně Vánoce

Tadá, volejte sláva a nejmíň 14 dní se radujte (teda aspoň dneska večer), konečně mám všecko hotovo, jo jo jo jo jo jo jo jo jo jo jo, jsem fakt happinda :-) Jupí jej, juhů

Konečně, jupí jej. Tak ještě trochu shrnout svoje pocity a zážitky z poslední doby.
* Vánočka celkem fajn, ráda jsem asi po sto letech viděla Křoví, zajímavý je, že s některýma lidma je to pořád stejný, i když se nevidíte půl roku
* asi podruhý nebo potřetí v životě jsem hrála to ano/ne, a pamatuju si, že minule jsem měla hroznej problém ukázat pravdu, tentokrát jsem měla tak trochu problém si vyřešit svůj postoj a správnou odpověď, i když mi pak celej zbytek víkendu vrtala hlavou otázka, jestli jsem zamilovaná, dala jsem ANO, ale spíš asi NE, těžko říct, co to vlastně znamená, ale celkem jsem stabilizovaně spokojená
* jen mě fakt mrzí, že jsem nevyfotila žádnou použitelnou fotku, nemám ráda dělání kreativních věcí pod tlakem
* to co, se dělo od neděle do dneška byla hrůza na druhou, jako volnej čas asi tak dohromady 10 minut, kdy jsem se v pondělí koukla asi na 5 videí na Youtube
* líbí se mi, že už nejsem tak zaprdlá
* jo a pak ještě to leháro včera večer, i když se mi to vůbec nehodilo, ale protože Prófa dneska nemohl, ale bylo ta vlastně moc super, jen mě tížilo to, že mám od osmi ráno školu, musím odevzdat recenzi a úkol na metody a úkol na matgeo a povídku a neměla jsem to hotový a prostě kdyby to bylo dneska večer, nestál by dnešek za tak velkej prd
* tak ještě ke včerejšku, svařák na Petříně best ever, hygienický poměr 4:5 (ano, holky byly v menšině), pak hospoda, peklo, fotbálek, kluk co hrál hity na klavír s holkou na housle, jen mě štvalo, že jsem musela tak brzo domů :-(
* jo a taky křenění a Verča, bože, bože
* dnešek - ble, ble, ble, ble, ble, ble, ble, ble, ble, ranní brzké vstávání, obvyklé symptomy dne poté, bylo mi blbě a to nejen opilecky, ale hlavně moje nachlazení vygradovalo na maximální možnou míru a dneska jsem úplně umírala, ráno při metodách jsem psala recenzi, pak jsme se nemohli domluvit, jak se správně řeší ten příklad na čas, pak jsem přejela na žurnalistiku a nebyla schopná přečíst tu worst recenzi ever, pak jsem jela zas na albertov, řešila matgeo, a pak vyvrcholení krize v PC učebně...bezmocně jsem seděla na židli a myslela jsem, že mi prostě už není souzení ten debilní úkol odevzdat, ale pak Honza Bureš a zachránil mě, pak ještě nekonečný matgeo a pak už jen soukromý posezeníčko v Big Lebowski a teď tady na koleji s Peťou a ...jo, taky jsem asi tak před půl hodinou přišla o hlas, tadadadá
* pak jsem viděla gossip a fakt mě to nenadchlo, jako vážně, Dan, a jako vážně skončila Serena s Danem? wtf
* a pak ve sprše ten kluk s holkou, jako vážně, jsem proti tomu, aby spolu lidi chodili

pardon za výlevy, dneska toho bylo nějak moc, ale jak jsem tak koukala, tak jsem nebyla jediná

Kéž by to takový bylo vždycky :-D

Like stupid Adam and Eve they found their love in tree

mám pro něj takovou speciální slabost, protože je to něco absolutně jinýho než cokoli co poslouchám a hlavně to, jak si s tím vším hraje a navíc mám slabost pro sbory ;-)

Jak je venku

Ve zkratce
posledních 14 dní tohohle semestru, ani nevěříte, jak se těším, až to skončí
dneska jsem v metru viděla Matěje a neměla jsem sílu za ním běžet, stejně by mu to bylo fuk, jen jsem ráda, jak se za ty dva roky něco změnilo :-)
ve čtvrtek to byla malá Třeboň v Praze
jen ta cesta byla děsná, v tý nehorázný zimě, kdy nám ujely denní spoje a ještě nejely ty noční, takže jsme stejně většinu šly pěšky
a pak mi bylo v pátek blbě
a šla jsem dělat ten blbej test z angliny, ztratila jsem ISICa a navíc bylo požární hlášení
pak Pavučina
nevim, nějak nevim, co si o tom kurzu a těch lidech myslet
nechci být sabotér a všechno odsuzovat, protože tomu taky moc nerozumim a nevim, jak to udělat líp
některý lidi mě nehorázně štvali, některý byli fajn
některý mě dostávali (W)
občas jsem si přišla jako loser, občas by si člověk přál, aby měl lepší oddíl, nestudoval v Praze a měl na to víc času a schopností
vlastně se mi tam tentokrát líbilo, jen  kdyby to tam potom všude na chodbě nesmrdělo tou smaženou rybou, nějak se mi z toho celej zbytek víkendu zvedal kufr
a teď jsem děsně nemocná a unavená a neschopná cokoli dělat

radši nic

Mixem ve zkratce

Dneska odpoledne jsem byla velmi produktivní, udělala jsem si dlouhej list restů a jela, jen teď nějak došla šťáva, tak potřebuje nějakej oddech.

Tak k Mixemu

• přednášky nuda jako obvykle, jedna celkem šla, ale nic novýho se na ní člověk nedozvěděl, druhá - no, za těch ani ne deset minut jsme se ségrou asi stihli svou konverzací naštvat všechny v okolí, pak 1 battle v piškvorkách, jeden embarrasing odchod, ale když jsme poté potkávali další lidi na chodbě, evidentně tam pak ten chlápek zůstal sám

• taneční večer, sice nic moc, ale asi zatím nejlepší z těch, na kterejch sem byla
• protože jsem tam byla sama a nemusela se na nikoho ohlížet, brát ohledy a bejt nikým limitovaná
• zároveň jsem tam byla děsně sama a ztracená a marná
• pár lidí jsem tam znala, jsem ráda za Martinu, ségru, která ke mně jednou za čas přišla, abych jí podržela kabelku, za Fo, Čápa, Dvojkaře, etc.
• pochopila jsem, jak se musí na Dvojkaře, člověk si musí odpustit takovej ten ukřivděnej postoj a nesmí na nic čekat...prostě, když se chci s nima bavit, tak za nima zajdu a i Rak, se Škupkou na klíně se se mnou může více méně bavit
• Vochy byl nějakej nečekaně vstřícnej, jako že mě vždycky pozdravil, i když jsem si ho ani nevšimla
• Cvrček byl Cvrček, nějak ho pořád nechápu a dobře, už ho nikdy nebudu přemlouvat k tomu, aby se mnou šel tancovat (vsadim se, že kdybych byla Řepa, tak ani nemusím říct slovo a tančil by se mnou celej večer), vlastně asi nebudu nikdy chodit na plesy, protože neumim tancovat, ach jo
• Fo, nevim, asi jsem na něj trochu změnila názor, nikdo není dokonalý
• za celej večer jsem tancovala 2x (a ještě jednou jsem to měla slíbený, ale když jsem ho pak viděla, tak jsem to radši vzdala + jsem nechtěla rušit), a pak ještě taková malá dýza na konci
• někdy mě neskutečně vytáčí ségra a ty její kecy, o tancování, o ní a jejím skvělým životě ...bla, bla, bla, bla, bla, bla...no a co, ne každej je krásnej, komunikativní, sportovně a hudebně nadaný jako ona, grrr, tak to člověk nemusí mít na talíři pokaždý
• stejně jako řešit, kdo je hezkej, tlustej, hubenej, ošklivej, no a? to že je holka ošklivá...nikdo není ošklivej, občas jsme hrozně povrchní a já nechci
• taky mě občas nehorázně vytáčely holka, zvlášť Žížala, prostě mi přijde, že člověk může žít aniž by v životě něco zažil, tak jsem nikdy neviděla porno a doufám, že ani neuvidím, no a? tak jsem nikdy v životě nekouřila a doufám, že nikdy nebudu, no a? tak s nikým nechodím a doufám, že snad brzo budu, no a? aspoň mám tolik hrdosti, abych se s někým nechtěla vidět, jen, abych se s ním mohla vyspat, na některý věci mám holt svůj názor, ale člověk nemusí bejt za každou cenu vulgární, není to hezký a já to nemám ráda a věřím, že tak lze žít
• mám takovej pocit marnosti, jako, že hledám něco, co by vlastně mělo smysl

Vlastně jsem měla celkem pozitivní dojem, ale teď vlastně nevim. Ten pocit, který mám na každým plese a skoro pokaždý, když jdu na nějakou akci. Co tady proboha dělám? Co jsem to za člověka?

Radši nic.

Život je přece skvělej. 

S Peťou jsme si vyrobily velmi originální adventní věnec s víčka od Ramy. A pustily si koledu od Káji.

Padampadam. 

Mám jedno velký přání, sehnat za rok někoho, kdo by se mnou chtěl chodit tancovat, slibuju, že se pokusim zhubnout, trochu máknout na svojí fyzičce a motorice. Strašně chci nebejt takový dřevo, když to zvládl i brácha.

Nazvala bych to životní frustrací.

Divnej den

Dneska byl děsně divnej den.

1) byl to typický den "poté", kdy mi bylo trochu blbě, zvlášť na ranním těláku, což je obecně celkem hustota, i když člověk den předtím nic nepil

2) venku celej den chcalo, a já neměla funkční deštník ani kapucu, ještě, že tu mám nejlepší boty na světě gore

3) od rána do večera jsem to měla narvaný k prasknutí a žádný čas na jídlo

4) celej den jsem musela přemejšlet o včerejšku, ach jo (ale vlastně nejni nic, co by stálo za řeč, takže padampadam)

5) čirou náhodou jsem dneska potkala - Káču, Křoví, Vojtu Prokeše a Raka, a pak, že je Praha velká

6) večer jsme se s holkama nehorázně přežraly, ale bylo to moc fajn (takže je mi teď snad ještě hůř než dopoledne)

7) těším se na konec listopadu, až si kluci oholí ty kníry, co z nich dělaj úchyly, i když Kamilův knír mě dneska vlastně zachránil, když jsem se ztratila na Hostivaři

Když jsem si dneska po dlouhý době psala do deníčku, došla jsem k názoru, že jsem vlastně spokojená. Mám kamarády, super spolubydlící, dobrou rodinu, školu, kde mě to baví, ještě pořád nejsem ještě na mizině, pořád ještě nevážím metrák, mám zájmy a záliby, baví mě skauting a Teepek a média a psaní povídek a hlavně ještě celej život před sebou.

Dneska byl ale děsnej den. A nevím, jestli to víkend vylepší. 

Rychle než půjdu spát

Nakreslila jsem psa, který hraje na bubny, považuju to za svůj ilustrátorský masterpiece.

Včera jsem byla u tý doktorky a jsem trochu zklamaná. Za a) mi vlastně skoro nic neřekla, za b) mi řekla, že nikdy nebudu hubená (pokud nebudu jíst jen ovoce a zeleninu a hlídat si každý chleba), takže tadá. Jediný, čím mě potěšila je, že mám prý celkem dost svalový hmoty, to fakt nevim, kde jsem ji nabrala.


Dneska jsem byla na Olze Špátový a fajn holka, jen člověka trochu popadne depka, když si uvědomí, že to, co ona dokázala v 28, já nikdy neudělám. Navíc jsem ji potkala na záchodech ještě, když jsem nevěděla, že to je ona, tak to bylo fajn :-)

Hláška dne - Venca se srandy: Hele, nejseš ty náhodou teplej? :-D :-D Já nikdy, neřekl, že nejsem.

Zbytek by byl stejnej jako vždycky, ale to nikoho nezajímá, takže čao.

Jo, jinak se netěším na víkend, a ten další, a na ten další už trochu jo, na salát a dobrou večeři a dárky, a pak už budou skoro Vánoce a já nebudu muset psát, kreslit, fotit, .... :-)

Nebudu vám lhát

I když už není jako dřív, svým způsobem se mi dostal pod kůži a navždy tam zůstane. 

Kéž bych někdy potkala někoho, jako je on.

Filip je prostě nejlepší

Musím si v rámci svého DÚ vyrobit na plochu ikonku filip, protože ten je prostě nejlepší, jak sám v pondělí říkal.

Přijde mi, že jsem v poslední době na všechno rezignovala. Připadám si stará, ale bože, vždyť je mi 21.

Dneska jsem vyrobila pěkný plakát, teda aspoň mně se líbí.

Moje mapa visí jako ukázková ve vývěsce, juhů.

Dneska jsme s K. naplánovaly, že za 14 dní uděláme na cvičení z Matgea mikulášskou besídku. Čerty dělají Hartvich, Tomáš z Hané a ten přičmoudlej kudrnatej kluk, co sedí vždycky vepředu, o anděli se postarají ti dva dlouhovlasí blonďáci, co seděli před náma, a pomůže jim Prokop. A Mikuláše bude dělat Jana Svobodová/Jan Svoboda. To bude teda pecka, jak by řekl sám klasik!

Tenhle týden si píšu, vše, co (ne)jím, a je to teda celkem síla :-(

O víkendu mě trochu naštvala ségra. A vlastně mě tak trochu štvou všichni, kteří neustále a dennodenně odsuzují můj (ne)život v Praze. Si povíme, jak ségra bude na koleji každý večer na nějaký párty. A jestli jo, tak asi budu muset odjet do Austrálie.

Ach jo.

I don't wanna go home, I don't wanna stay.

V úterý jsem byla na výstavě a milém obědě.

Dneska jsem byla totálně grogy a hledala nějaký okamžik během dne, kdy bych mohla aspoň na 2 minuty spát. Nenastal.

Zítra musím dohnat asi 100 milionu restíků.

Potřebovala bych přeprogramovat.

Docela se těším na Mixem, teda doufám, že potkám některé, které už jsem dlouho neviděla.

:-D

Připadám si trochu jako blázen, když hledám na googlu tipy na sebevraždu.
I když nevím, jestli mám věřit třeba "udušení po pomalování barvou"
Ne, nebojte, jenom jsme za úkol dostali napsat detektivku a já hledám inspiraci :-)
Kdyby jsme nehráli ty blbý černý historky, tak bych třeba dokázala vymyslet něco originálního.

Všechno

Slíbila jsem, že tenhle blog bude už jenom pozitivní, jenže jsem to prostě já. A psát je prostě tak trochu moje terapie, jak se dostat z toho, co mi teď momentálně je.

Teď je mi celkem bídně.
Potřebuju něco "familiar" (český slovo mě prostě nenapadá). Něco jako odjet na týden do Třeboně, nemuset chodit do školy, ne kvůli tomu, že by mě to nebavilo, ale spíš, že to prostě nedávám. Prostě nedávám, že musím pořád něco dělat, nedávám ty dvě školy. Ach jo.

Potřebuju konečně nějakou jistotu a domov. Za rok musím na byt, kde budu moc vařit a mít spoustu poliček a věcí a ne všechno v jedný skříni.

O víkendu jsem byla na Pavučině a nějak nedokážu jedním slovem zhodnotit, jestli to bylo + nebo -. Hlavně jsem během celýho víkendu nad vším děsně přemýšlela. A tak pár nejen pavučinových postřehů:

když jsme kdysi čekali na tramvaj v Praze, zeptala se Marťa, jestli máme občas chuť pod ní skočit, nevím, jestli je to nenormální, ale já celkem často, zvlášť pod metro, to je rychlejší
teď jsem o tom zas přemejšlela, když to bylo na Pavučině jako všude jinde, nesnáším to, jak se prostě nedokážu bavit s lidma, nesnáším začátky, nesnáším, nesnáším, nesnáším
na druhou stranu jsem si uvědomila, jak jsem se od Odyssey změnila k lepšímu, asi možná kvůli tý vejšce, nebo, že jsem teď na hodně věcí sama
vlastně jsem si uvědomila, že bych měla bejt vděčná Maverickovi kvůli tomu, že mi to jako první řekl (i když možná by to záhy udělal někdy jinej), byl první, kdo řekl, že se děsně podceňuju, a i když to na Odyssee bylo jiný, tak díky tomu jsem s tím začala něco dělat.
uvědomila jsem si, že nejsem tak dobrá, jak jsem si myslela, ale možná je to tím, že potřebuju delší čas na to, abych se dokázala projevit
uvědomila jsem si, že vůbec nevím, jak funguje náš oddíl
pozitivum Pavučiny bylo, že jsem si nezávisle na tom programu uvědomila, že jsem děsná a vlastně jsem nikdy tomu oddílu nic nevěnovala a neudělala nic pořádně a nic nezměnila, že jsem nikdy nezfunkčnila skautskou sekci, i když jsem ve vedení strašně dlouho, že jsem vždycky všechno flákala a pak na to rezignovala. Nějak jsem vlastně začala všechno sabotovat a nikdy neudělala nic pořádně. Možná proto, že jsem nikdy neviděla výsledek, nic, co by mě utvrdilo v tom, že to má opravdu ten efekt.
Na Pavučině jsem si uvědomila, že jsem tam vlastně ani neměla jezdit. Oddíl nikdy nepovedu a navíc jsme si naplánovaly, že letos je to poslední rok. Na jednu stranu vím, že mám vůči tomu oddílu děsně velkej dluh. Ty skautky, že bych se měla pokusit zavést pořádněj družinovej systém, začít používat plán etc. Na druhou stranu jsem z toho děsně unavená. Z toho, že vlastně většinu času ve skautingu trávím radama. Že na to nemám čas, že už nechci obětovat tolik času, mít pořád tu nutnost vracet se do Třeboně, protože je zrovna oddílovka, kterou mám na starost.
Navíc neumím dělat programy. Prostě mi to nejde. Neumím vymyslet nic dobrýho, kdy se neběhá a nesbíraj se papírky ze země. Ale možná jsem se vlastně nikdy nesnažila.
Najednou jsem si v 21 letech připadala děsně stará a nepoužitelná. Že si vlastně dělám vůdcovky, i když vlastně plánuju za rok pomalu končit.
Jsem děsně rozpolcená osobnost. Na jednu stranu bych chtěla třeba dělat v létě nějakej kurz, jet kromě tábora ještě někam jinak, klidně někam vařit. Na druhou stranu potřebuju peníze. A je to posledních pár let, kdy můžu někam odjet. Konečně něco vidět, vidět něco jinýho než Rožmberk a Starou řeku.
Vlastně nedělám v životě skoro nic pořádnýho. Nežiju, ale přežívám.
Minulej tejden jsem už trochu vyjela na Fazoli. Štve mě, jak se mě všichni ptaj, co budu jednou dělat, když studuju takovou zvláštní kombinaci..jako cestovat a psát o tom, nebo psát o Gisech. Jako kdyby všichni ostatní měli představu o tom, co budou dělat. Já to nevim. A chtěla bych. Chtěla bych, aby mě konečně někam vzali a já pracovala, vydělávala peníze a dělala něco, co mě baví.
Nesnášim ty tři slepice z Pavučiny, co všechno sabotujou. Ale tak nějak mi připomínaj nás, jako Sojky, přesně takovýhle jsme musely bejt. Grrrr.
Mezi jeden nej moment z víkendu byl výstup na skálu. Vadilo mít, jen, že tam bylo tolik lidí, ale jinak to bylo fenomenální. Taková atmosféra mezi Májem a Na Větrné hůrce.
Další nej se stal vlastně až po kurzu, když jsme šli s Lobem a Káťou na bus. Z toho děsnýho kopce, kdy jsme pomlouvali, všechno, co se dalo. Jen jsem si mezi nima připadala jako loser.
Pak mě taky dostává Witt, myslim, že ten kluk mi ještě nebude dát spát. Je fakt děsně zvláštní a myslím, že by se líbil ségře, takovej "její typ", ale nejen vzhledově. Nejdřív jsem myslela, že je mu tak 18, pak jsem zjistila, že je o něco straší než já. Je fakt takovej...no nevim. Fakt nevim. Takovej jinej, než všichni ostatní. Že to má v hlavě srovnaný, i když to asi taky není lehký. Otázka je, jestli, kdyby ten víkend byl v květnu, tak bych z toho měla stejnej pocit. Ale zamilovaná do něj nejsem a nebudu, jen mě fakt fascinuje, ale asi se to nedá vysvětlit.
V pátek, když jsme se vraceli z rituálu, tak jsem zvedla hlavu a po dlouhý době viděla hvězdy. Asi jsem v tý Praze moc. Prostě děsně moc hvězd na nebi a já měla chuť se projít. Jenže nebylo s kým. Nějak mi přišlo, že jsou hvězdy na mojí straně.
Pak spadla hvězda a já si něco přála. Vždycky si vzpomenu, na tu noc, kdy jsem si na táboře při padající hvězdě přála, aby ty lidi v tom lese byli Brňáci. A za hodinu jsem zjistila, že se to stalo.
Potřebovala bych nějak vyřešit svojí  "partnerskou" situaci, jen nevim jak. Neumím to. Nevím, co si myslet o ZŽ. Nevím, co si myslet o minulým úterku a celým proběhlým roce. Nechci, aby to skončilo jako s Machulou. Bejt ta, co "divně kouká.". Přála bych si, aby to bylo trochu jednodušší. Aby mi (někdo) pomohl. Aby kluci nepálili jen za těma hezkejma holkama. Už mě trochu unavuje, jak se se mnou někteří baví, jen, když je v okolí Verča. Copak jako nejsem člověk, nebo co? Neříkám, že by to byly nějaký výhodný partie, ale prostě mi jde o ten princip. Ale zase skončíme na začátku, že se neumím s lidma bavit. Takovej začarovanej kruh. Grrr.
Chtěla bych toho napsat, ještě děsně moc, ale už bych asi měla končit, musim jít spát. I když jsem se asi rozhodla zítřek hákovat a dodělat resty. Jen se bojim, že mi to prostě tentokrát nevyjde.

Mám ráda sprchování. Dneska jsem stála pod tou sprchou děsně dlouho a měla chuť brečet. Ale nešlo. Nikdy se nedokážu sama od sebe rozbrečet. Vždycky brečim jenom před někým, což je blbý.

Ach jo.
Ale docela to pomohlo...

Je mi trochu šouflo

ze zítřka
z dneška a mýho super plánu, kterej se stejně nestane

přála bych si, aby platilo takový to "Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit."

aneb slovy Tomáše...VeSmíru teď unikám, na půl cesty k tobě křičím do ticha..

chci nebejt srab

mít štěstí

začátky mi nejdou

jsem introvert, který se postupně přetváří ne exhibicionistickýho extroverta (to je jedna z mála věcí, kterou mám společně se ségrou v genech po tátovi, a taky blbý očí a zuby)

jsem zvědavá na tu doktorku

It's my life

Dostala mě ségra, která řekla, že je děsný, když si teď konečně třeba najdu přátele, který za dva roky odejdou z prahy a já si zase budu stěžovat, že žádný nemám.

Hmmmmmm

Přála bych si, aby to bylo prostě jednoduchý. Jít někam s někým. 

Podzimy bývají náročný, potřebovala bych aspoň týdenní podzimní prázdniny.

Přála bych si, aby v obchodech byly nějaký normální boty, ve kterých budu moc stát nohama na zemi.

Dneska jsem šla po škole a samý líbačky :-D.

Možná udělám nějakej výzkum, jak velká musí být třída, aby tam vznikl aspoň jeden pár. Na žurnalistice už máme dva (o kterejch vím, i když já vlastně nic nevím, takže kdo ví). Přímou úměrou musí být na geografii párů aspoň 5. 

Měla jsem bejt IŤák.

Prej o mně někdo říkal, že píšu dobrý povídky. Nemůžu říct, že by mě to trochu nepotěšilo.

Chtěla bych být Mel a vědět, co si ostatní myslí. Ach jo. 

úryvek z mé básně a la Seifert, bohužel zase špatně, no a, tak prostě umím jenom říkat věci na rovinu, tenle předmět mě vážně nebaví...více v záložce tvorba:-)

Lidé se naučili jako slepci následovat plamen pochodně

jež bez zaváhání planul v dáli

a zapomněli, že cesta může vést i tmou.(asi můj nej verš)

třeba s posledním výdechem uslyší pravdu

It only rains in LA, jdu interpolovat :-)

Přála bych si, aby se prostě stalo, to, co si přeju.

Docela se těším na Pavučinu, snad mě to aspoň trochu namotivuje:-)

Jak na Nový rok

Tak se zase svěřuju, že je mi celkem fajn. Tenhle týden byl celkem fajný. Všechno jsem stihla a udělala.
Výkonná, super žena, Xena. Ha ha.
Napsala jsem dobrou básničku, i když se Šoltysovi nelíbila. Nesnáším ten debilní předmět.
Naopak jsme měli přednášku s Thao a byla to strašně super, ty její portréty mě fakt berou:-)
V úterý jsem poprvé odmítla pozvání na rendez-vous, což mě trochu přimělo přehodnotit svůj život.
Těším se na prosinec a náš super plán (snad vyjde, jen někde musím sehnat prachy).
Nevim, jak moc ještě Káča kamarádí s Vojtou, ale ještě před dvěma rokama bych už byla pravděpodobně deadman, páč jsem ho tenhle týden potkala 2x, v úterý byl fakt vtipnej, bych nečekala, že dokáže hrát takovýho uraženýho. A včera bych ho tam nečekala.

Včerejšek byl moc fajn, hospoda, pak silvestr na Budči. Některý lidi mám vážně ráda:-) Nebudeme sedět doma, budeme tancovat. Soukromá párty v objevené studovně, půlnoční prskání prskavek s přáním, ať je hodně sněhu, Dády fousy (doufám, že jsme mu promluvily trochu do duše), pak tancování, cesta péšo na kolej s Martinou a Matějem. Úprk naháče po chodbě (vidělas to taky?, jo, ty jo, tak se mi to nezdálo:-)), jenom ten dnešní ranní tělák byl teda celkem masakr.
Jo, taky, když mi včera Tom nakreslil na ruku to sluníčko, tak jsem říkala, že už vidim, jak se mi to obtiskne v noci na ksicht. Takže, když jsem se ráno vzbudila, tak jsem měla jednu tvář plnou klikyháků, a spoustu sluníček obtisklých na polštáři. Jen mě těší, že jsem nebyla jediná :-)
Doufám, že se uskuteční ty filmový večery a že budu zvaná.
Dneska jsem si udělala free day, jela do Ikey, slintala, vymyslela, jsem, že chci mít ve svým budoucím dream obýváku mega obraz přes celou stěnu. A budu si muset najmout nějakýho bytovýho architekta, páč vůbec nemám estetický um. Tak mám radost, páč jsem si koupila děsně pěknou zapékací misku a pěkně voňavou svíčku. Takže teď budu na koleji dělat kouzla. Jen vždycky, když jsem v Ikee, tak pozoruju, ty lidi, kteří tam chodí. Mladí manželé, mladý holky, rodiče s dětma, mladí kluci.
I need some job. Urgentně. Mě zajímá, kolik, jsem už za celou vysokou rozeslala životopisů. Možná až budu mít čas tak to spočtu :-(

Konec roku

Za chvilku půjdu slavit konec roku a doufám, že tento silvestr dopadne optimističtěji než ty ostatní. Nebudu a že to konečně pořádně zapijeme (teda v rámci mezí, aby se neopakoval Landštejn).

Štastný hydrologický rok 2013!

Podzimka

Takže

• pořád jsem v ukrutným presu, nic nestíhám a nic nedělám
• mám z podzimky celkem pozitivní náladu, mám ráda skauting, děti, focení, podzim, listy
• nemám ráda, když se některý věci moc hrotí, to skóre, nebo, když je taková obecně daná představa o tom, jakej má mít člověk život, nesouhlasím s tím, více méně jsem spokojená, tak s nikým nechodím, to je nemoc? mě to teda neva
• za celej víkend jsem nebyla schopná nic udělat
• mám pocit, že tenhle semestr trochu nedávám, zvlášť bych měla konečně začít se svojí Bc. prací, dneska ve vlaku jsem přečetla prvních asi 10 stránek, to je teda pokrok
• dneska mě pobavil Bzííí komentář...jsem jí tam chtěla napsat, že si její kamarádské porady náš oddíl asi nemůže dovolit, ale nakonec jsem si to rozmyslela :-D
• celý dnešní večer jsem si hrála s photoshopem :-)
• včera večer jsem asi 4 hodiny upravovala fotky, wtf, kde byly ty časy, kdy jsem to neuměla a dělala jsem jen automaticky vylepšit
• no a? já to jako nechci moc řešit, jen to nedokážu pochopit
• receptář prima nápadů
• snad odborník poradí, aneb konečně jsem začala určité věci řešit
• neumím si přeřídit hodinky, tak teď budu mít o hodinu víc
• chci něco dělat, někam jít, někoho vidět...bla, bla, bla

moje veledílo

Tak nějak

Ach jo

Zítra se mi nikam vážně nechce.
Bleeee, ach jo, to zase bude jednou ostuda.
Chtěla bych, aby už byla středa odpoledne a já to měla všechno za sebou, je mi nějak smutno z toho, co se (ne)děje.
Tenhle tejden bude děsnej.
Zejtra touhle dobou tu budu sama brečet na koleji a říkat si, co jsem si to já kráva o sobě jenom myslela.
A budu psát tu debilní řeč toho debilního červa.
Grrrrr...
Maminko :-(

Kauza

táta: minulou neděli se tu řešilo, kam zmizel jogurt, ty sis ho vzala do Prahy?
já: ne
pak si vzpomenu, že jsem v neděli odpoledne snědla velký bílý jogurt
já: tedy vlastně jo, máma z něho chtěla něco upéct?
táta: ne
já: tak je problém, že jsem se nerozdělila se sourozencema?
táta: ne
já: tak to fakt nechápu...nebo, jako, že budu tlustější?
táta: jo

reklama z roku 1939


ooo, happy life

Něco se musí změnit

Divnej den

Nemám ráda ty dny, kde hned ráno člověk pozná, že ho nečeká noc skvělýho.
= dnešek

Ráno jeden pozvbudivej mail, ale jak nad tím přemýšlím, tak zas no way.
Pak dopisování básně a poprvý jsem letos přišla do školy, zatim jsem se docela držela.
***** Š****s (radši budu nekonkrétní, učitelé mají nějakou nepochopitelnou touhu vyhledávat si, co se o nich píše na netu a cizích blozích) mě zas naštval. Člověk se s***s básní a časovým rozměrem lásky (jako bych fakt měla o čem psát) a úplně zbytečně, pak nám tam vyprávěj nějakou svojí teorii, kterou si vycucal z prstu a kterou jsem vůbec nepochopila. Na příště musíme vymyslet jazyk slepýho červa, wtf, nesnáším ho. (Ještě, že nikdo neví koho).
Pak jsem se rozhodla, že nebudu chodit na Pilates a místo toho šla na oběd.
Z tramvaje jsem viděla Martina Krause.
Pak jsem měla fotku a moje autoportréty byly největší propadák, tadadadá. Ale jinak se moje fotky líbily, prej mám talent na portréty, tak je budu fotit dál, už se těšim:-) A taky na Thao, snad přijde:-)
Pak byl feminismus, pořád tomu moc nechápu a nedokážu si udělat názor. Na druhou stranu mě těší to, že nejsem ta slečinka, co podporuje obraz ženy jako sexuálního objektu. Napsala jsem si jednu myšlenku z minula: "zaběhlý řád dává výhody", což znamená, že když budu krásná a vypadat podle prototypu krásné ženy, tak mi z toho potečou jen a jen výhody. Takže, už podruhé, tadadadá.
Pak jsem z tramvaje viděla Braňo Holička.
Na Albertově jsem pozdravila holky, zjistila, že ten úkol jsme měli udělat do 14.10. a ne do 14 dnů, takž už potřetí tadadá.
Tak jsem šla dodělat ten debilní úkol a dělat, že jsem to nevěděla, cestou jsem potkala ZŽ. Takže tadadadá počtvrtý.
Pak jsem teda šla konečně na tu přednášku a plodně ji využila k tomu, abych napsala povídku. Po dlouhý době jsem něco napsala celý v ruce. Jmenuje se "vůně kávy" a líbí se mi, jen příště už chci napsat nějakou akční a vtipnou.
Pak jsem pozorovala, jak je vtipný, když mezi  ženou a mužem nemůže být přátelství, kde není nikdo nic dlužen. Pobavila mě Kristina a) tím, jak řekla, že je to děsný, jak Vašek pořád dolejzá, b) tím, že řekla, že je dobře, že s náma pořád chodí do ročníku Tomáš Formánek, kvůli tomu, jak mluví. Má pravdu, děsně mě baví ho poslouchat.
Pak byly Gisy, zas mega trága. A ten učitel mluvil jako L**(anonymous). Jako děsněj nadšenec jsem tam zůstala skoro úplně poslední a čekala, až se mi to vyplivne ten model. Nevyplivlo. Ze školy jsem odcházela ve 20:10.
Rozhodla jsem se jít pěšky, nakoupit si jídlo.
Na kolej jsem došla ve 20:49, nenapadlo mě, co k večeři, tak jsem si dala mrkev s cottagem. Už jsem jak ségra, ale bylo to dobrý.
Dodělala jsem jeden debilní graf na zítřejší metody, přepsala tu povídku a ještě nekončím, i když už bude půlnoc.

Ty úterky mě budou zabíjet.
Včera jsem si zajela pro svojí první knížku na Bc. práci.
Konečně se naučim profi upravovat fotky.

Tak ještě se musím podělit o svůj výtvor, přijde mi vtipnej.

Dveře naší fakulty

Jsou těžké a přesto

kdo otvírá je často

stane se Herkulem

ne snad, že by se stal bohem

ale když jim řekne sbohem

krom titulu pyšní se i bicepsem.

Time

I need some time

První ze série podzimních depek

I’m ready to give up all my sin

But I don’t know where to begin

But I think it’s time to find out

And make that change

Again and again

Čím budu, až budu velká?

Spíš kým?

Srábotka ...

Přála bych si polibek

Múzy.
A nejen to.

Na jednu stranu chci konec semestru/roku a na druhou ne.
Existuje milion různejch věcí, který chci.
Ségra řekla, že mi závidí možnosti, který mám. Jen jsem blbá, že je nevyužiju a vzdám to.
Že jsem srab.
Že investuju spoustu energie do nečeho, na co se stejně vykašlu.
Přála bych si, abych určitý věci věděla. Zeptala se a věděla jsem to jistě.
Abych si nemusela bláhově číst s horoskopy s tím, že tento měsíc konečně najdu lásku.
Že už jich bylo.
P o m o c
Přeju si, aby jednou reakce přišla i z jiný strany.
Ať žije happy life.

Smutno

I když jsem říkala, že zde budou pouze pozitivní věci, tak tohle musím napsat.

Je mi hrozně SMUTNO.

Nějak z tý včerejší ruční situace a dnešní Václavské situace.

Zas to není takový štěstí mít takový štěstí.

Ale stala jsem se velmi přející.

Iva

Crazy day

Už jsem našla uplatnění pro tenhle blog. Po tomhle tom týdnu mám trochu pocit, že následující semestr nebudu časově stíhat, pořád budu něco psát, po dlouhý době i něco jinýho než jen blbý zpravodajský články. Konečně budu psát povídky sonety a jiný sračky, který tady budu moct publikovat.

Zároveň mi i vyhovovala ta internetová forma blogu, kdy člověk tajně doufá, že se jeho slova dostanou k nějaký spřízněný duši, která ho pochopí, jako se to děje v idealistickejch filmech. Pak se ale člověk nesmí divit, že se to tak opravdu stane a někdo ten můj blog objeví.

Dneska jsme měli ve škole každej říct, jak píšeme. A já si vlastně uvědomila, že kromě gymplu jsem nic nenapsala. A teď, když vlastně studuju žurnalistiku, tak se zuby nehty vyhýbám tomu, abych něco musela psát. protože vím, že to bude špatný. Nikdy jsem nepsala nic do šuplíku.

Vím, že nepíšu dobře, ale dřív mě to bavilo. Jednou asi tak z 30 případů jsem totiž dostala dobrej nápad, kterej mě bavil a a prostě to jelo. Kvůli těmhle chvílím mě to děsně bavilo, např. když jsem se mořila s maturitní písemkou a pak mě to prostě napadlo a jelo to. Kvůli tomu jsem šla na žurnalistiku, i když to byl velký omyl. Kvůli těm pár jízdám.

Tak mě napadlo, že to můžu publikovat tady. Snad bude víc těch dobrejch nápadů.

Dneska byl bláznivej den. Crazy. Celej den mě pronásleduje jedna uříznutá ruka. Tak snad cajk.

Taky jsem doufala, že tenhle blog bude anonymní. Prostě jsem potřebovala se vypsat a nechtěla jsem, aby to ostatní se mnou nerozebírali. To mi vadilo i na tom minulým. No nic no, co se dá dělat. Třeba už to našli i další lidé, co to četli minule, tak jsem tam, kde jsme byli. Hmmm.

Chtěla jsem sem něco napsat, ale nechci bejt taková, nebo možná až pozdějc. Nechci bejt hnusná, ale chci to ze sebe dostat.

Ale jen tak ve zkratce

• nemám ráda cigrarety a kuřáky
• mám ráda skauty (i nejblbější skautská akce typu Jihočeské jamboree mě dokáže dobít baterky)
• jsem divná
• jsem srab
• jsem švroc
• přemejšlím, co vlastně dělám na tý geografii, když mě neba ani jeden předmět
• tenhle semestr vede žurnalistika, těšim se na foto ;-)
• stále čekám na zázrak
• ach jo, chtělo by to něco pozitvního
• haha
• udělala jsem si seznam věcí, co potřebuju koupit, tak se těším, až bude z čeho

Deja vu

Včera mi řekla ségra jednu storku, její učitel na gymplu se jí zeptal, zda by nechtěla přispívat do školního časopisu. Prý něco ve stylu jejího blogu. Kam by the way napsala jeden dlouhej článek o tom, proč ho nemá ráda.
A tak bylo takový malý deja vu.
Stejně, jako když mi popisovala, jak vypadal poslední víkend Rozrazilu, jako bych to už někde viděla.

Poslední dobou

Dlouhá noc

nikdo z nás nejde spát...snad to nebude velké faux-pas.

Kam zmizel?

Čím teď žiju

Vlastně teď celkem zase žiju Tomáš, hlavně jedničkou, Cestou, ale i těm ostatním přijde člověk na chuť, čtveřice z Racka je dokonalost sama, zvlášť když to má člověk spojený s Dolanským.

Prostě to první CDčko Tomášovi nějak věřim, přijde mi, že to tak měl a nějak se v tom vidím. Přestala jsem ho mít ráda jako člověka, přijde mi, že se za poslední půl rok děsně změnil. Stala se z něho taková hvězdička. Dneska zveřejnili nový koncerty, tak jsem se těšila, že bych ho někde viděla naživo. Ale s tou cenou 500,- to nějak přehnal. CO SE S NÍM STALO??

:-(

V Praze

Dneska jsem byla úplná happinda, když jsem si uvědomila, jak jsem spokojená a z toho, že jsem zase v Praze. Ne že bych tu dělala něco extra, ale aspoň nejsem zaprdlá ve Hlíně. A chodím do práce. A prostě tak...

Mezi lidma

Po dlouhý době jsem zas dneska byla mezi lidma.
Potkala jsem Bzííí, Čápa, Janču, Vojtu p-, Vojtu P, Áju, Wannah, Terka, José, Merf, Šípek, Tomáš Hanák. ... prostě fajn večer

Můj první článek

Dneska se ze mě stal velkej žurnalista a vyšel můj první opravdickej novinářskej článek v životě :-)

http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaciekonomika/_zprava/ceske-vyrobky-se-kopiruji-i-v-evrope-male-firmy-svuj-patent-tezko-obhaji--1106242

Na kolejích

Co všechno jde tímhle spojením vyjádřit. Zvlášť za poslední týden, kdy jsem trávila na kolejích více času než obvykle a svůj víkend a noc ze soboty na neděli jsem strávila asi tak 20 m od dráhy, čekajíc, jestli ten projíždějící vlak přejede mou minci. A dneska, už jen na jedné koleji, bez lampičky, s crazy ranním stěhováním.
Potřebuju jistotu, a nejen takhle přejíždět. Úplně mě vytáčelo, jak jsem měla věci v krosně, batohu...a nemohla si je vyndat a vybalit.

Teď už jsem víc happy...

Harmony

Už se těším, až budu bydlet na koleji, budu mít nakoupený jídlo, vybalený věci, net a všechno bude v cajku. Tohleto bytí/nebytí s krosnou mě už vážně nebaví.

Nikam se mi nechce

do Roudnice/Prahy/práce/teepka

The ones

Nejsem zase tak náročná, proto se mi líbí každej druhej.  Zvlášť ti herci, ale možná to není zrovna objektivní vzorek populace. Jen, že jsou někteří fakt fešáci. A jo, líbí se mi i ti největší mejdláci :-)