O Dobronicích

Musím to zvěčnit co nejdřív, dokud mám z toho ještě pozitivní náladu a dokud si něco pamatuju. 

Bylo to parádní, jak jinak, jako cokoli, co se stalo v září. Teda aspoň takhle zpětně viděno. Sám Novák o Dobronicích napsal, že to je ... extrémně náročný kurz, kde není ani vteřina osobního volna. V dnešní terminologii sportovních aktivit lze kurz charakterizovat jako sedmidenní survival. No, jak řekla Martina, byl to spíš survival pro naše játra a peněženky. Přemejšlím, jestli jsem se tam vůbec někdy zapotila, ale zase to nebylo úplně proflákaný. 

Byla to paráda. U Bechyně, kde to znám, páč Karlovka má takový prapodivný zvyk postavit si sportovní areál v bezprostřední blízkosti nějakého našeho tábořiště. Bylo to u řeky, v přírodě, v chatkách, kde nebyla zima, i když jsem nejdřív byla pěkně naštvaná, že zas bydlíme úplně někde jinde než ostatní, tak to zas tam moc nevadilo, protože nám aspoň všichni záviděli, jaký to tam máme a navíc tam s náma mohla bydlet Kristina. 

Byli jsme na kolech (několikrát), na vodě, hráli voley, badminton, tennis (tudududu), soft, stříleli z pušky, "běželi" noční orienťák, .... Večery se trávili buď v hospodě, u ohně anebo v klubovně.

Nejdřív mě to moc nebavilo, v porovnání s Řeckem a Obrokem. Ale vlastně na konci se to vyrovnalo ostatnímu, možná od té doby, co přijela Kristina. A bylo to fajn. Jako největší pohoda, kdy člověk nic nemusí, jde si jen třeba něco zahrát, nemusí nic řešit, večer si někde sedne a buď zpívá nebo si povídá. 

I když ne všechno bylo tak skvělý. Jako např. moje sociální fobie z cizích lidí. Moje zaseknutost, pokud jde o kluky. Ta rána a všechny dny, kdy mi vlastně nebylo úplně dobře, zima, mokro, zakouřený a smradlavý oblečení. A hlavně Martina, která mě začala tak v půlce tejdne neuvěřitelně vytáčet a pořád to nepřestalo. A i když mě vlastně na jednu stranu hrozně mrzí, jak jsem se k ní chovala, tak na druhou stranu jsem asi zlá a jinak to s ní nešlo. Nebo jsem si to aspoň omlouvala dobrým úmyslem. Ale to nemá cenu řešit na tomhle blogu. 

Tak jenom ve zkratce

hrozná zima po večerech - vtipný kuchaři, co na nás vždycky počkali s otevřeným okýnkem - kormidelník Novák a poslední jez - Jaroušek a Zálesák, z nichž ani jeden nevypadal na svůj skutečný věk - cesta autem do Tábora s Tomem a Honzou - cesty do a z Dobronic v noci - seníky - lezení v Táboře - hrozný kopce - jablka a vyřezávání píč - neustále někde zašití čtyři mušketýři a Monsieur Arogant - chrápající Ludvík - u Dády na chatce - moje pády a všechny kalhoty špinavý - hodinový monolog se Zálesák, co se do mě platonicky zamiloval - hranolky na náměstí v Bechyni - Novákovy bitches - Démon a sjíždění jezu pozadku ve vestách - chemikář Kuba a raněné ego - Bc. - skaut a skautka přikládají do ohně - I wanna see your pussy right now/býk už se v ohradě vzpíná...éj/malování, vzdušnejch zámků - doprovázení se na chatku s Kájou a Kiki - piškvorky na Démonově břiše - teologové a jejich husitská vlajka etc.