Když se to najednou všechno o 180° otočí a všechno stojí za prd. Když se člověk probudí a nechce se mu vstávat, protože ví, že celej den ho bude něco štvát a při každý volný chvilce na to bude myslet. A bylo to i tím podzimním mlhavým počasím, protože potenciální dobrý momenty byly, ale neplatily. Třeba když jsem potkala Jirku Gráfa a asi za 2 minuty tatínka Vlka. Ale nic. Z plánovaný cesty pěšky jsem nakonec celou cestu jela tramvají, ani Člověk v tísni nezazářil. A ani to, že mám největší štěstí na světě a konečně mi něco vyšlo, mě nějak nebere. Snad se to zlomí. Teď jdu posedět, tak snad aspoň to bude dneska za něco stát.
I když jedna prkotina mi docela náladu zvedla, teda vlastně dvě. Nejprve moje válcový zobrazení, které opět visí jako ukázková mapa na nástěnce pro prváky. A taky Nesmělá v Lucerně, trochu... made my day.
Žádné komentáře:
Okomentovat