O všem tak různě

Vlastně se mám dobře, jenom mi přijde, že jsem na všechny protivná, ale tak co. 

O víkendu to bylo fajn a sranda a jsem ráda, že s náma byla i Bzííí, tak doufám, že si to užila. A taky mě trochu mrzí, že nás mohlo být víc, ale to možná jen z toho hlediska, že strašně nerada něco pořádám, když si pak všichni myslím, že vím něco víc. Ale vlastně v rámci mezí se to i pod mým organizováním docela povedlo, Saša pobavil, výlet se povedl, sobotní večer byl díky Sašovi vtipný, mám plakát Nebe a poznali nás (teda aspoň Hipa), tak co víc si přát.

Neděle byla taky pěkná, potkali jsme se na hřbitově, nadlábli se u Vaška a pak na výlet na Ameriku (a dostali jsme se i dovnitř) a pak i kolem. A večer pak u Olgy s Ondrou a Martinem a jejich manželkami a rozmazlenými dětmi. I když Kristýnka byla roztomilá, když řvala, že se nebojí a hned se běžela schovat za svojí mámu. Ou, to jsou ty chvíle, kdy si člověk říká, jestli je to fakt za to stojí. Přijde mi, že se Martin hodně změnil k lepšímu, tak jsem za něj i za Gabrielu ráda. Prostě jsem ráda za svojí rodinu. 

A pak pondělí, kdy jsem toho stihla mega moc. Kromě promoce (radši no comment), jsem stihla ještě geografickou prohlídku s Perlínem, kde jsem byla za hlavního fotografa, pak jsem se jela navečeřet na kolej a pak na promítání fotek do Loděnice. A to bylo moc fajn. Pak mi je vždycky líto, že jsem celý léto jen zaprdelkovaná ve Hlíně. Ale byla to sranda. Pak jsme se sebrali a odjeli na Staromák na koncert Lucie - bylo tam hafo moc lidí, ale byla to Lucie, tak to za to stálo. I když škoda, že nehráli Chci zas v tobě spát. Ale Vaškovo procítěné Jsem skoro panic to celkem kompenzovalo. A pak jsme jeli ještě pokračovat do Loděnice....

V úterý jsem ráno vstala, nasnídala se, ale když jsem se měla začít šikovat do školy, tak jsem dostala nějakou děsnou krizi osobnosti, tak jsem šla zase spát. 

Ve středu jsem šla na zkoušku sboru  a bylo to parádní. Takový hrozně energický a pohodový. Že vlastně si mezi takovýma lidma člověk uvědomí, jak se někdy strašně a povrchně chová. Ale nevím, jestli tam budu chodit. Uvidíme. 

A dneska jsem šla do školy až od 14:50. Ale vlastně jsem celý dopoledne jen dělala domácí úkol na DPZ, ani nepočítám kolik jsem nad tím tenhle týden strávila času. A pak jsem si uvařila dobrý oběd, tak jsem byla hodně spokojená. A ve škole to šlo, jen mě pak na Tvorbě map dost vytáčel Démon, který tam minule nebyl, takže si od někoho zkopíroval databázi, a pak jen tři hodiny v kuse mlel. Až mě z toho začala bolet hlava. Příště si sedám do té místnosti, kde nebude on, protože se na to vůbec nedá soustředit. A pak cestou ze školy jsem se stavila na chvíli ve Velké geologické a nostalgicky pozorovala prváky a vzpomínala na to, jak jsem já  sama měla to slavné školení s OCADem a Jarošem (a oni to měli i s Kloučkem:-)). A se mi ještě nechtělo na kolej, tak jsem si udělala ještě večerní procházku po náplavce a když jsem potom vystoupila na Jiřáku z metra, tak tam hrál orchestr filmový písničky a bylo to parádní. Tak jsem tam stála asi půl hodiny a kochala se. A nejlepší byl večerníček. A pak jsme se večer s holkama koukaly na předvolební debatu a asi už jsem se rozhodla. I když tak nějak nezávisle na tom. 

Ok

Ale jinak vůbec nic nestíhám, mám udělanej megadlouhej seznam věcí, který musím udělat a nějak se to nekrátí. Nějak jsem si toho nabrala moc. 

A ještě něco, co mi minulý týden způsobilo slzičku v oku

poznal jsem, jak daleko jsem sám sebe dohnal, abych se přesvědčil, že žiju dobře

a před vámi všemi jsem chtěl obstát, obhájit svojí existenci, abych dokázal i tomu soudci ze všech nejpřísnějších, sobě

chtěl jsem křičet, ukazovat na druhé

sebe jsem však tak trochu přehlížel patrně ze strachu, jestli se vám budu líbit takový, jaký skutečně jsem