Potřebovala jsem trochu času si to urovnat, udělat pár rozhodnutí, co dál a tak. Neříkám, že je vše na 100 % skvělé, ale to pozitivní převládá. Možná je to tím, že konečně vyšlo slunce.
Ztratila jsem v posledních týdnech motivaci se sebou něco dělat, cvičit, běhat,.... A řekla jsem si, že to takhle nejde. Včera jsem byla běhat. Ale po dlouhý době mě to hrozně naplnilo, i když bylo mínus 7. Sice mám asi nejpomalejší čas v historii běhu, ale bylo to záměrné, protože jsem nechtěla být nemocná. První třetina dost bolela a demotivovala, tak jsem si řekla, že poběžím jen krátký okruh. Ale pak to přišlo. Teplý zimní sluníčko, čistý vzduch, měkké došlapy ve vrstvě sněhu a euforie z toho, jak jsem sama a šťastná a jak mě to neskutečně dobíjí. Tak jsem nakonec uběhla desítku a vlastně byla trochu smutná, že se tam už nedá přidat žádná zatáčka, která by to ještě prodloužila.
Přečetla jsem knížku Šlehačková oblaka vydaný podle blogu Tereza in Oslo. A i když mě ta její pozitivnost chvílema vytáčela, na závěr mě to dost motivovalo, k běhání, k tomu, dělat práci, co mě baví a má smysl. A tak teď sjíždím všechny motivační instagramerky a blogerky a jedna řekla, že nesmíme srovnávat s ostatníma, ale jen sami se sebou.
Chci začít zas makat. Stejně je to hustý, že dřív by mě nikdy nenapadlo běhat v zimě. Bála bych se, že mi bude zima, že to bude klouzat, studět, že budu nemocná. A tuhle zimu jsem celou proběhala. A paradoxně mi to pomohlo k tomu, že jsem celou zimu zdravá, protože mi to hrozně posílilo imunitu.
Pardon, že pořád píšu a mluvím o běhání. Je to teď něco, čím žiju, co mi ukazuje, že nejsem taková lemra, že něco dokážu a že to jde. Je to teď taková moje věc. Ono toho s prací v tom životě moc nezbyde, protože člověk se snaží co nejefektivněji využít těch pár hodin, co mu zbydou. A když není co v tom životě budovat, tak mi aspoň rostou kilometry na endomondu a taky snad nějaký svaly.
Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat