Předvánoční

Tak už aby to bylo, zas mám chuť vypadnout z Prahy a chvilku doma válet šunky, stáhnout si nějakej seriál, co má aspoň tři řady a nic nedělat.

Bylo to teď náročný. Ale vlastně mě baví to, jak si člověk vždycky myslí, že to v životě všechno nedá a pak je to všechno v pohodě. I když tak trochu čekám, kdy se mi to vymstí. Třeba teď s tou Kodaní to mám dost na háku a trochu se obávám, že mi to možná tentokrát nevyjde, ale netřeba sýčkovat. 

A k tomu, co se poslední dobou dělo?

Hlavně škola, referáty, eseje, zkoušky etc. Ale do toho jsem se snažila trochu žít. Třeba...dneska bych si měla číst nějaký články...ok, tak radši jedu na hokej apod. Anebo teď o víkendu zas Pavučina. I když jsem pak byla naštvaná, že jsem z toho Dostála dostala trojku, tak jsem si vlastně uvědomila, že to bylo vykoupený tím, že jsem tomu fakt věnovala minimum času a místo dobrý známky, za kterou si nic nekoupím, jsem byla celý víkend na skautský akci, tak jsem usoudila, že mě ta trojka vlastně nemrzí. Ještě k tý Pavučině...znova bych tam asi nejela, protože jsem si opět s někým nesedla a asi bych to tam už potřetí v tý kuchyni nezvládla (teda pokud by to celý nebylo na mě). Tak jsem chvilku přemejšlela, že je ten problém asi fakt ve mně, protože v poslední době těch lidí, s kterýma si "nesednu" nějak přibývá. Ale asi je to prostě tím, že jsem silná osobnost, mám ráda pravdu a ráda všechno mám podle sebe. Na druhou stranu člověk taky musí uznat, že se může mýlit a taky třeba trochu rozdělit ty zásluhy...jako škrábat v jednom skoro 20 kg brambor fakt není moc vzrůšo. Ale bylo fajn, že tam dorazila ségra a dělaly jsme spolu číšnice a byla to sranda, zvlášť s těma dvojčatama a jak jsem řekla, tak jsem prostě byla fakt objektivně fascinovaná tím, jak může být někdo tak hezký. A tak jsem tam takhle při obědě seděla na zemi a pozorovala Kuliho, jak tam něco řešil s takovou trochu nesmělou a zaprdlou holkou, která vypadala dost nervózně. Já bejt v její kůži a neznat ho, tak jsem rudá úplně všude a neschopná slova. Ale já ho znám a tak jsem se jenom smála a byla objektivně fascinovaná.

A pak jsem byla v pondělí nějaká děsně naštvaná, protože se mi zablokoval krk a bylo mě blbě a dostala jsem tu trojku. A vlastně to ještě všechno nekončilo. 

A zase včera jsem měla megadobrou, protože to skoro všechno bylo za mnou a pak jsem měla asi dvě intenzivní hodiny s Hudečkem, vyrobila jsem dárek k Vánocům, kterej je fakt mega vtipnej a měl hroznej úspěch, u toho jsem se koukala na Tři bratry, kde mě nejvíc bavil holub, kterýho daboval Liška, protože cokoli on řekne, tak je mega vtipný. No a pak bylo posezení a skončilo jako vždy. Tím, že jsem pak ráno měla trochu blbou náladu, protože se zase stalo něco, na co sem fakt alergická a říkám, že ty lidi nejsou trochu soudný a taktní, i když jsou opilý. Ale pak jsem si vlastně uvědomila, že kromě toho je mi to úplně šumák, co se tam dělo a že mě to nějak nebolí. A tak jsem pak šla ráno ve stejným oblečení do školy, vyčistila si zuby prstem a smrděla jak největší pajzl. A pak odpo, místo kupování dárku, jsem se musela jít na kolej vyspat, protože mi bylo fakt blbě. 

A ještě je, tak nějak spíš psychicky, jako že mám teď tý Prahy nějak plný zuby. A ono to snad nějak vykrystalizuje.

Jo a btw, nějak mi přijde, že mi ty moje nový brejle vlastně docela sluší ;-) A taky mám ráda svoje vlasy...a svůj smysl pro humor. Vlastně se mám docela ráda :-)

jako ta pravá část je úplně marná :-D

trochu se to sem bojím dát, protože vím, že člověk nesmí nikdy spolíhat na to, že se na to nikdy nepřijde, ale who caros

Punk v Budapešti

Aneb jak to bylo skvělé, dokonalé a úžasné i přes nepřízeň osudu, urvaný kus pneu, hnusný počasí, ulice se stejným názvem a lidi, který neumí anglicky etc. Možná tu smůlu vlastně přitahuju, ale to už je teď šumák :-) Prostě a hlavně to byla děsná sranda, od rána do večera a i když jsme nestihli skoro nic z toho, co jsme chtěli, tak to bylo bezva. A taky se těším, až zpracuju galerii hnusů Budapešti, páč to by člověk nečekal, co tam všechno neuvidí.
No a teď zas škola, rutina, debilní seminárky, zkoušky, diplomka, Kodaň.... Takže moje skepse nekončí, ale je o něco menší. Jako, že se těším na příští středu odpoledne, kdy mým největším problémem bude sehnat vánoční dárky a zvládnout to ve vší počestnosti na posezení.
Pak taky přemejšlím o skautskej ideálech a přijde mi, že se od nich trochu odkláním. Jako možná bych se nad sebou měla zamyslet a přestat pomlouvat, být zlá a podlá. Ale možná jsem občas jako Sheldon a prostě nedokážu odhadnout hranici a sarkasmus.
Možná mám novoroční předsevzetí.
A pak jsem teď někde četla citát, kterej byl docela dobrej. Něco, že člověk pořád něco plánuje a za něčím se honí, ale přitom ty nejlepší věci a to že žije, se mu stane v mezičase mezi tím. Jako nevím, jestli jednou, až budu stará budu vzpomínat na to, jak jsem byla bakalář, měla promoci etc. Ale možná na ty hnusy Buda, měnění pneumatik etc.
A ještě jedna věc, že jsou tu zas Vánoce a nějak tradičně pojedu domů v takový divný ponurý zaláskovaný náladě. Ale snad letos na tom nebudu tak zle. A navíc pak vypadnu na půl roku pryč, tak bude fajn od toho zase vypadnout a kdo ví, co bude, až se vrátím. Někdy je fakt asi lepší být upír a prostě to vypnout.

Co dodat?

Dneska mě to ve škole při čtení našeho dú přimělo se zamyslet nad mým životem. Again. Nějakej extrémní cyklista tam psal, proč sjel Aljašku na kole. Protože při těch nebezpečnejch adrenalinovejch okamžicích, kdy stojí trochu na hraně života a smrti, má jistotu, že žije. Že jinak ani v tom pracovním streotypu neví, co je za den. Všechno je stejný. A tak jsem si na dost podobný pocit z letošního léta taky vzpomněla. Kdy mi přišlo, že po několika letech žiju, protože se nemusím učit, pracovat, vymýšlet program,... jen žít. A tak nám Jackie řekla, že jsme ještě mladý, tak ať si z toho něco ještě vezmem. Že pracovat můžem ještě celej život.
Pozoruju existenciální krizi několika učitelů, ale měli by si spíš zajít k psychologovi, než s tím otravovat nás :-)
Takže jsem ráda, že mám teď vlastně relativně dost času na školu, dodělání všech restů, možná snad i zkoušek. Že nemám pocit, že to flákám. A nemám konečně ten pocit, že nestíhám a že musím pořád něco dělat. Mám teď všechny víkendy do Vánoc plný, tak jupí jej.
Taky jsem minulej týden na GEKA promítání ukazovala fotky z jú es ej, jak tomu říkala vždycky Marťa K. a měla jsem fakt radost z toho, že to mělo docela úspěch, páč jsem z toho byla dost nezvózní. Jako největší pocta byla, když mi Tom řekl, že takhle se v životě ještě nesmál...to když jsem popisovala svojí historku z kanonem, která nikdy nezklame.
Jen poslední dobou taky přemýšlím nad kvalitou trávení svýho volnýho času. Že bych asi měla míň pít. A dělat nějaký užitečnější věci. Ale tak si člověk připadá vždycky, když přijede z nějaký skautský akce, kde jsou ti bozi. Teda tentokrát slovo bozi asi není relevantní, ale jsem za to hrozně ráda, že jsem vypadla od toho všeho a vypnula a jen řešila, jestli se ten guláš stihne uvařit, jestli někdo nemá hlad, kdy si dát svojí denní dávku kakaa nebo jak by to vypadalo, kdyby sis mohl pípou natočit křečka. Asi tak. A tak jsem objevila dva staronový dvojníky a zjistila, jak člověk může bejt hezkej, když si ostříhá vlasy a la Wenca apod.
A pak jsou ty smutný věci. Třeba si vždycky vzpomenu, jak Venca vpálil nějakýmu kámošovi, že je snad teplej. A on, že nikdy neřekl, že není. A teď se mi stalo něco podobnýho, jen trochu smutnější. Ale Fanda se nám to rozhodl říct už předtím, ale i tak. A tak jsem byla na hokeji a omylem jsem křičela gól, když jsme ho dostali my anebo si po skončení naivně myslela, že je super, že jsme vyhráli. A tohle byly ty vtipný věci.
V pátek to rozjedem, jen doufám, že se mi nebude chtít spát, v poslední době cítím nějaký příznaky stáří :-)

Revoluce a rozum a cit

Asi dvě hodiny tu píšu jeden článek o momentální situaci. Ale nevydám ho, alespoň zatím ne. Zatím to byla asi jen terapie, která zatím moc nepomáhá. Je o dnešní revoluci, posledních pár měsících, posledním týdnu a posledním víkendu. A skepsi. Protože nějak chybí smysl všeho. Proč...
Nějak mi něco chybí.

November

Podzimní depka pokračuje. Nějak je všechno na hovno, ale znáte to.
Zvlášť včera už to všechno nějak přeteklo přes okraj. Dostala jsem padáka, druhýho za tenhle měsíc. Připálila jsem si čočku v kuchyňce. A pak si vylila celý kafe na svůj měsíc a půl starej počítač. A tím, že vím, že většině lidem, po tomhle přestala fungovat klávesnice. A tak jsem tam stála celá politá a nevěděla jsem, co dál. Tak jsem v tom včerejším dni plným mizérie, kdy jsem se měla učit na testík, ale prostě jsem se na to vykašlala a jela jsem si něco koupit, i když bych vzhledem ke svý finanční situaci spíš asi měla šetřit, ale who caros. A tak mám naprosto boží mikinu a to nebyla ve slevě, ale who caros.
Jinak mi napsali z Kodaně, že mě teda jako berou, takže se připravte, že čekám na jaře návštěvy, páčko tam možná budu děsně osamělá a ještě ve větší depce než teď, tak budu potřebovat trochu obveselit.
Ne vlastně se zas tak špatně nemám. Řekla jsem si, že už je trapný, jak pořád jezdím domů, tak jsem si řekla, že to omezím na alespoň jednou za dva týdny. Tím, jak doma není babička s dědou, tak ani nemám žádný výčitky, protože s většinou lidí se teď stejně vídám v Praze.
Tak mi to zatím docela vychází, jsem teď zvědavá na víkend, na starý známý a neznámý. Ale minulej víkend to bylo bezva, když za mnou přijela Peťa a bylo to, jako kdybysme se naposled viděly den předtím. Ale vím, že prostě nic netrvá věčně a zase ji přeju, že se má tak nějak líp, i když bydlí sama v Budějicích.
Vlastně se spoustu lidí posunulo do stavu, kdy vypadají spokojeně a to je super. I když je to z velký části způsobený tím, že si někoho našli, tak jsem hrozně ráda, že aspoň někdo se z tý mizérie dokáže vyhrabat....Peti, ségra, Vašek,...
A já? Nevim, nihil novi sub sole. Ale zase si říkám, že jsem přece jenom holka a když za někym příjdu a bavím se s ním a čekala bych taky iniciativu z druhý strany. A když tam člověk z tý druhý strany nic nevidí, tak to asi nemá cenu.
A tak mě zajímá, jestli vyjde to, co jsme si naplánovali s Kiki, inspirováni cestovatelskými zážitky našich spolužáků. Kdyby jo, tak to bude bezva. Protože mám teď vlastně hrozně moc volnýho času.
A taky se hrozně netěšim, až budu za dva roky touhle dobou snad někde pracovat a skončí mi ten studentskej život. Protože vejška je the best.

A taky ještě, že Praha je the best, i když je to možná nějaký zázračný lék či co, jen mě to město hrozně baví a nějak si nedokážu, že bych ještě někdy bydlela ve Hlíně nebo v Třeboni. Zatím při mé momentální situaci ne, protože Praha pro mě znamená možnosti a práci a Třeboň pro mě už bohužel znamená jen můj pokojík ve Hlíně a nějak už mi to nestačí. Ale o těchhle věcech bych se hrozně ráda bavila spíš osobně, než takhle. Ale tak snad brzy.
Btw. I am in ♥ with Spotify

Hide and seek

Podzim letos nějak řádí, as usual. A tak přemýšlím nad událostmi posledních několika dnů a týdnů a nějak je mi z toho bídně. Ale každý je svého štěstí strůjcem, takže asi z 80 % je to moje chyba. Toho, že se nedokážu k těm pořádnejm věcem dokopat a pak nic nestíhám, ani ty dobrý věci. To, že pořád jenom řeším nějaký sračky, sračky na druhou. Bože.
Vlastně v tomhle není žádný poselství, jen, že podzimní deprese přišla v plném proudu a já nevím, co s tím.
Třeba tenhle víkend jsem zůstala v Praze, abych mohla dodělat všechny resty. A vůbec na nic jsem nesáhla.
Ale včera jsem byla na minivýletě a v noci hrála na schovku, což bylo super, jen mi asi nastydly jablečníky.

Smutná

Tak to napiš

Nejde to

Ale člověk to potřebuje dostat ven

Ale nedokáže to říct

Když jsem dneska odcházela z Nuslí a šlapala pod mostem na tramvaj, tak jsem si uvědomila, že nesnáším podzim. Už sám o sobě člověk propadá depresivním náladám. Má blbou náladu jen z toho počasí, nejradši někoho nakopat, zmlátit,... Připadá mi, jako by na světě nezbylo ani kousek štěstí. Jako když přijde mozkomor.

A včera mě ta plačtivá nálada zasáhla v nebývalé míře...když pršelo...když mi nejela tramvaj...když jsem přišla pozdě do školy...když jsme měli Petera na USG....když jsem si dělala donekonečna testy z AJ a pořád tam byly chyby...když mi v práci zavolal táta....když jsem si zase po čtyřech letech poslechla jednu speciální písničku, protože je to prostě můj rituál...když se naše pohledy střetly s Kryštofem Hádkem...když jsem přemejšlela, s kým bych si o tom mohla promluvit a nikdo mě nenapadl...když jsem žárlila...když jsem brečela, vlastně jen tak chvilkově, aby mě nikdo neviděl...když jsem to chtěla někomu říct, ale nevěděla jsem jak, jestli se to hodí, co se tím vyřeší...když jsem na chvíli zapomněla a smála jsem se a když jsem si to potom uvědomila, tak jsem nevěděla, jestli se za to stydět nebo je to omluvitelný...když jsem se nesměla opít, i když jsem věděla, že v danou chvíli by to bylo omluvitelný a asi jediný rozumný řešení...

Teď je to o trochu lepší...
Nesnáším podzimy, protože se to vždycky všechno nějak podělá...

Faux-pas

Jen tak v rámci série, co se mi všechno může stát...
Stojím večer na tramvaj a někdo mi volá. Můj retard mobil zvoní, ale neukazuje nic a ani se nedá vzít. Je večer a tramvaje jezdí ve velkých intervalech. Jedna zrovna přijíždí. Tak co, nastupuju do ní a na celou tramvaj zní California, here we go....pořád, pořád, protože mobil je zaseknutej a ta osoba mě asi hrozně potřebuje, protože takhle dlouho mi mobil ještě asi nikdy nezvonil. Možná se stihla celá písnička. Na další zastávce do tramvaje nastupuje Dušan (=nejhezčí učitel u nás) a California pořád jede. Tak už jsem to vzdala a vyndala baterku. Když jsem mobil zas zapnula, tak tam nebylo, kdo mi volal. Takže tahle záhada zůstává nevyřešena.
Dneska jsem ve škole na geografii města, jsem asi učitelova oblíbenkyně, páč po tom, co jsem mu minule na něco odpověděla, vykládá asi tak polovinu času přednášky jenom mě. Chci si vypnout přehrávač na mobilu, jenže se to nějak podělá a začne to hrát na celou učebnu. A nepřestává. A je to Taylor Swift, nejvíc holčičí písnička na světě, kterou bych tam v životě neměla, nebejt toho, že k ní mám dost osobní vzpomínku z léta. A tak tam Taylor zpívá a já jsem rudá úplně všude.
Nenávidím svůj mobil.
Jinak jsme včera byli na beďasu a byla to sranda, páč to vůbec neumím a mám nějakou shitko nejvíc raketu. Ale vlastně to byla docela sranda, i když jsme skončili poslední, tak jsme jednou vyhráli a porazili Vaška, což mě hrozně baví porazit někoho, kdo neumí prohrávat a bere si to děsně osobně. Tak škoda, že jsem tam byla poprvé a naposled :-(
Přijde mi pár věcí dost smutných. Jedna z těch povrchních věcí je, že i když léto bylo skvělý, dokonalý a úžasný. Tak se pak člověk vrátí do těch úplně stejných sraček, z jakejch odjel a vlastně v nich je úplně znova i když mi to v létě připadalo jako nejvíc směšný a malicherný.
A pak ta druhá věc, vážnější, o který se nedokážu s nikým bavit na rovinu a tak to v sobě dusím. Protože tyhle věci těžko nesu a nevím co s tím. Takový ty smutný věci v životě, který přijdou a člověk se s nima musí dokázat vyrovnat. A mně to moc nejde. Až tak, že mně to za poslední víkend několikrát rozbrečelo. A z tohohle je mi smutno, moc smutno.

Saša dojel

Vlastně všechno vypadá tak nějak nijak. Jako. že žádný novinky a samý starý koleje. Z Kodaně mi napsali, že na ten obor, co jsem si slavnostně vybrala, neplatí ta smlouva. Mám novou práci, z který se asi podělám, protože budu dělat hlavního kartografa na jednom projektu a budu dělat asi 30 map ve formátu B2. Začala škola a nemáme zatím žádnou přednášku, která by za to stála. Ta dnešní byla vrcholem všeho, páč ten debil mlel úplně z cesty, tak jsem si přece musela psát poznámky...třeba že si v roce 1965 koupil svojí první knížku v angličtině, pak, že mu studenti čórnuli nějakou děsně cennou knížku, ale naštěstí má ještě jednu kopii od svojí bývalí přítelkyně, která už umřela. Anebo, že mu dědeček v jeho devíti letech sdělil, že největší nepřátelé komunistů jsou sociální geografové...teda demografové. Tak asi tak. Ale aspoň jsem konečně potkala nějaký známý lidi, tak to bylo bezva. Taky jsme minulej tejden byli se ségrou a nějakýma mýma spolužákama zpívat v hospodě a bylo to bezva. Tak ségra konečně poznala Zálesáka :-) A taky mám zas nějakou potkávací, páč minulej tejden jsem Na Příkopech potkala Tomáše Kluse s rodinkou, dneska Jakuba Koháka a ještě ráno na tramvajový zastávce Sašu. A takhle zblízka vypadal snad ještě hůř, než v tom divadle. Sašo, Sašo, co se to s tebou stalo :-( Ale pozitivní informace je, že musí bydlet někde kousek ode mě ♥.

Nihil novi sub sole

Tak jeden rychlej o pár věcech, co se dějou poslední dobou, než mi skončí moje doba na tomhle počítači. A konečně jeden, kterej nepíšu na mobilu, tak bude s diakritikou a napsanej asi tak 1000x rychleji.
Asi se budu dost opakovat s tím minulým. Za prvý nějak nemám ráda otázku, jaká byla Amerika, protože nevím, co víc říct jednou nebo dvěma větama, který jsou lidi ochotný poslouchat. Super, bezva. Navíc se sama sebe musím přesvědčovat, že jsem tam byla, protože už je tak vzdálený a neuvěřitelný, že mi ani nepřijde, že bych tam fakt byla.
A vlastně jsem tak hrozně zajela do toho normálního systému, že mi ani nepřijde, že bych byla pryč. Prostě normální mizérie normálního života.
Ale poslední týden byl fakt bezva, v Roudnici, na výletech, v Praze v divadle, na kolejní párty, na náplavce, v Riegráčích. Bylo fakt super bejt s lidma, co je člověk neviděl tak hrozně dlouho a dělat bláznivý věci. Třeba zvonit o půlnoci na vrátnýho na Albertově, že se nám chce čůrat etc.
Trochu mi to jen přijde, že se vrátili i ty věci, před kterýma jsem trochu utekla a myslela jsem, že se za ty dva měsíce nějak vyřeší. Situace doma, ale i ve škole a mým osobním životě. Ou je. Člověk zas nesmí čekat zázraky, ale štve mě, že mě některý věci dokážou tak vykolejit.

Ale naděje umírá poslední, tak třeba tenhle podzim bude za něco stát. I s novou spolubydlící a novou uklizečkou. 

Doma

Tak jsem tu tyden doma a adaptace byla rychlejsi, nez jsem cekala. Kdyz jsem prijizdela, tak mi pripadalo, ze jsem tu nebyla snad 5 let. Ted mi naopak pripada ta Amerika tak hrozne vzdalena s tenhle muj normalni zivot tak bezny, ze je mi to az lito. Navic, to vsechno, co se tam stalo a co jsem tam zazila vlastne tak zustava jen pro me....protoze toho bylo tak hrozne moc a vlastne to nikomu nebudu moc vsechno rict.
Ale zpatky k tomu, co jsem chtela sdilet. Vim, ze se nesmim tesit, protoze to pak spatne dopada...ale proste to nejde, protoze ten nasledujici tyden proste vypada famozne, jak mi v noci napsala Kiki. Dovolena s holkama, konecne s nekym, s kym bude mega bzunda a zadny otraveny ksichty. Roudnice, Labe, Hrensko, r.i.p., pohoda a snad i pekny pocasi a vino ;-) A pak konecne Praha, ktera me vzdycky, kdyz tam prijedu po lete, tak me hrozne nabije. Kolej, Vinohrady, muj pokoj a postel, na ktery se spi nejlip na svete, Albertov, .....bla bla a pak hlavne ty vsichni lidi, ktery jsem pres dva mesice nevidela a hrozne se na ne tesim.
Bude to bezva a ne ze ne!!!!!!

V Americe VI

Tak mam jeste asi hodku, nez vyrazim na letiste, tak me napadlo, ze bych mohla jeste neco napsat.
I kdyz tech myslenek je tolik, ze vlastne nevim co. Ze tohle bylo nejlepsi leto ever. Ze vlastne vsechno bylo skvely, dokonaly a uzasny a ty spatny veci se nastesti zapomenou a zustane jen ta sranda a uzasny veci, co jsem videla a zazila.
A tak jsem vcera stala naposledy na plazi, posledni zapad slunce v USA, naposledy v Pacifiku a nebrecela jsem, protoze jsem si zvykla, ze bezva veci jsou jednorazovy a jsem s tim smirena. A techhle par poslednich dni, kdy jsem byla sama v LA byla takova naplast na to, co se delo predtim, takze jsem si to spontanne a sama moc uzila. Vlastne jsem se naucila si v zivote sama vystacit, coz mi dost pomaha. Navic jsem se tu citila jako princezna, kdyz jsem tu chodila po ulici, kazdy se na me desne usmival a zdravil me, ridic busu me pozval na obed, protoze jsem zajimava a mam pekny oci. Tohle mi bude u nas chybet, tahle hrozne mila atmosfera a to, ze je clovek se sebou aspon na chvili spokojenej.
Ted me ceka cesta domu, do svyho beznyho zivota, najet do starejch koleji. Nerikam, ze mam spatnej zivot, protoze jsem si uvedomila, ze posledni rok byl tam suprovej a stalo se tolik veci, ze muzu byt vlastne jen spokojena.
Kdyz jsem letela do USA, tak jsem si sepsala seznam veci, od kterych utikam. A ty tam porad budou a porad tam budou cekat, dokud s nima neco neudelam. Ou je.
Ale taky se domu desne tesim, protoze mi chybi lidi, co mam rada, co me chapou a rozumi mi. Tesim se na ty pevny veci, co doma mam, protoze tady vsechno bylo jednorazovy a na to ja dlouhodobe nejsem. Tesim se na nejaky poradny jidlo (clovek by neveril, ze neco tak povrchniho jako jidlo, muze znamenat tak moc). Tesim se na svoji postel, domov, Trebon, Prahu, skolu, praci....A hlavne se tesim na to, ze zase brzo nekam vypadnu.
Vim, ze kdysi davno jsem napsala takovej clanek, kde jsem dala vsechny mista, ktery chci v USA videt a k tomu pisnicky, kde se o nich zpiva.
....it never rains in LA so why dont you stay...
...bye bye, Hollywood Hills, I'm gonna miss you....
...driving down the 101, California here we come, right back where we started from....
...if you're going to San Francisco, be sure to wear flowers in you hair...

V Americe V

A tak, jak se blizi konec, tak se to pomalu zacina obracet na druhou stranu. V patek vecer jsem takhle sedela v aute nestastna z toho, kde budu pres noc. A kdyz se me Vita zeptal, co chci delat, tak jsem rekla, ze jet domu.

Nebo ten samy den odpoledne, kdy jediny, co mi zvedlo naladu byl obrovsky kybl zmrzky, kterej jsem si koupila. A tak jsem tam sedela rezignovane v aute, jedla zmrzku a rikala, ze mam teda moznosti vyberu, protoze jelikoz nemuzu ridit, tak pojedu s nekym, kdo posledni dny jel nonstop a nespal a nebo s tim druhym, co prave podruhe naboural.

Pouceni pro priste, uz nikdy nepojedu nekam s lidma, ktery neznam.

Ted jsem zase konecne sama a je to parada. Prala bych si tech poslednich par dni uzit.

A btw neco pro pobaveni, pac tady to nikdo neoceni. Vcera jsem usnula na plazi a mam samozrejme cely spaleny zada, stehna, ramena....Takze nemuzu sedet, lezet ani moc chodit. A protoze mi nikdo nerekl, ze mi kouka cedulka od plavek, tak mam ted nad zadkem takovy fesny bily obdelnik. Budu na tom muset jeste nejak zapracovat, protoze to vypada fakt trapne....

V Americe IV

Tak je to jeste vic neskutecny, nez jsem cekala. Vlastne celou dobu jen ziram s otevrenou pusou a nemuzu uverit, ze jsem to ja na tech neskutecnejch mistech a ze to neni jen sen nebo film etc. A taky je to takovej docela novej druh dovoleny, protoze se hodne bavime s lidma a me hrozne bavi mluvit anglicky a desne me mrzi, ze to brzo skonci.
Na druhou sranu je tady vzdycky to ale. Ze to je presne ten typ nejaky akce, kdy se posere vsechno, co jde. Taky jsme si spolu nesedli s tema lidma, coz je duvod, proc se zacinam neuveritelne tesim domu....kvuli tomu, ze uz s nima nechci bejt.
A tak je tu ten desnej paradox a konflikt toho, ze mi tabor a uz chci bejt doma, ale zaroven jsem v americe...asi poprvy a mozna i naposled. Ale vzdycky kdyz me to prepadne, tak si vzpomenu na to vsechno, co jsem tu videla nebo na nejaky konkretni moment nebo okamzik, kdy jsem byla neskutecne stastna...a jsem spokojena.
A teste se, protoze mam takovej pocit, ze prijedu s tisici uzasnych fotek uzasnych mist a jeste vice zazitky, protoze tohle je naprosto neskutecny....pridavam par fotek, co jsem vyfotila na svuj shitko mobil.

V Americe III

A tak je konec. A i pres vsechny prognozy jsem nebrecela. Ale mela jsem vcera dvakrat na male, kdyz jsme meli snidani a mne neco spadlo do oka a pak odpoledne, kdy me vytocili nektery lidi z vedeni.
Pak jsme meli zaverecny banquet, kde bylo dobry jidlo a piti a pousteli slideshow z fotek a pak tam kolovala lzice a kazdej mel neco rict. A ja tam tak sedela a citila se bezvadne, protoze pres vsechny veci, co se na konci dely, tak tohle byla ta tresnicka na dortu a takhle si to budu pamatovat. A kdyz pak prisla rada na me, tak vsichni delali uuuu a i kdyz muj projev nebyl ohromujici, tak to bylo bezva, protoze bylo videt, ze me meli fakt radi. A pak louceni a objimacka se vsema.
A dalsi moment byl, kdyz jsme den predtim jely v dodavce do nasi chatky, pac ta cesta byla zaplavena...jen 10 holek, sedely jsme tam na zemi a nadskakovaly pri kazdy louzi a pak zacala hrat v radiu pisnicka od Taylor Swift a vsichni krome me ji zpivaly na plny pecky. A pak jsme zastavily a sedely v tom aute, dokud ta pisnicka neskoncila. Aniz by kdokoli cokoli rekl. To byl ten moment, kdy jsem sice nebrecela, ale citila se neskutecne stastna.
Protoze to jsou lidi, s kteryma jsem prozila 8 intenzivnich tydnu svyho zivota, od rana do vecera skoro kazdy den. S tou nadsenou atmosferou, ktera nam v Cechach chybi. A i kdyz konec nebyl uplne ukazkovy, protoze jsme se tak trochu nenavideli a pomlouvali, i kdyz ja se tomu snazila co nejvic vyhnout. A taky se to tam hlavne behem bourani zacalo neskutecne parovat, takze jsem se nemohla s holkama skoro bavit, protoze byla kazda nalepena na nejakyho kluka. Tak i presto si nedokazu predstavit, ze uz ty lidi v zivote neuvidim, protoze to neni fer mit kamarady na druhym konci sveta. A tak jsem smutna, protoze si nejsem schopna pripustit, ze je konec.

V Americe II

Posledni session, posledni tyden ve Scouthavenu, posledni varka deti, posledni campfire, posledni varka kickballu, dashballu a capture the sword. Tak na jednu stranu jsem rada, ze to konci, protoze tenhle tyden byl narocny, protoze prselo, byla zima a hlavne se tu zacala projevovat ponorka, takze jsem predevsim posledni dva dny byla permanetne vytocena. Je tezky vybalancovat ty pozitiva (sranda, lidi, s nimiz pracuju, misto, anglictina, campfires, aktivities, ...) a ty negativa (pravidla, pristup managementu, moje pozice, lidi s kteryma pracuju, rodice) a rict, co prevazuje. Nekolikrat jsem mela ten pocit, ze kdybych mohla dat vypoved, tak odejdu. Taky hodne premejslim, jestli bych do toho sla za rok znova a jsem hodne na vazkach.
Na druhou stranu jsou pak veci, ktery to kompenzujou a to jsou chvile volna, kdy sedime v Lakeside nebo Holmanu a je to sranda. Kdyz je zahajovaci campfire poseste stejny, ale stejne bezvadny. A hlavne days-off, ze kterych jsem casto dost rozpacita, ale vlastne jsou bezvadny. A tak jsem vcera stala vecer na brehu jezera Erie, pozorovala zapad slunce a uvedomila jsem si, jak stastna muzu byt, ze tady jsem, s nohama ve vode, vetrem ve vlasech a teplym slunickem, co mi slehalo do tvari. Ze je naprosto neskutecny, ze tady stojim sama na druhym konci sveta a zazivam to, co zazivam a ze jsem za to neskutecne vdecna. A ze se mi hrozne nechce domu, protoze se desne bojim toho stereotypniho zivota, co me tam ceka, kde neni o co stat.
Tak po chvilce hloubaveho zamysleni je treba drobne odlehceni v podobe postrehu z myho zivota v Américe.

- Tak jen list toho, co jsem videla a zazila...Niagarsky vodopady, horskou drahu a rusky kolo, ovci a kravi farmu, party v podobe Draciho doupete, Letchworth state park (grand canyon vychodu), aquarium....chytala jsem ryby (neuspesne), strilela z luku a vzduchovky (Kyle mi rika sharp shooter, pac jsem v tom celkem dobra).
- Jsem odbornik na veci, co se daj delat na ohni, pac tady se nedelaji zadny spekacky, ale mashallow, smorf, hobo pie, popcorn. Vlastne je to vtipny, pac mi vsichni porad neco cpou, co je typicky americkyho. Ale ja ze vseho nejvic ocenuju doma uvareny lidlo. Muj jediny hrich je milkshake vecer day 3, kdy jsem vetsinou vytocena po capture the sword a nikdo neni v tabore, tak to jediny zachrani vecer.
- Taky mam rekord 2 slova k tomu, ze nekdo poznal, ze nejsem Amik. Vetsina lidi si mysli, ze jsem z Ruska, na prednich prickach stoji taky Polsko a po tomto tydnu i Nemecko a Ukrajina.
- Pred 2 tydny jsme meli Christmas in Jule, coz bylo fakt super, pac jsme kazdej prinesl darek, kterej se pak menil a taky hraly koledy a meli cukratka a meli skoro o hodinu posunutou vecerku a taky koukali na Frozen, coz je tady docela big deal, pac tu kazdej uplne nejvic zere Disneyho a ja se dost ztracim, protoze muj list zacina Snehurkou a konci Mickey Mousem a ma jen dve polozky. Tenhle tyden dokonce priradili vetsine lidi ze staffu nejakou postavicku od Disneyho, tak to byla sranda.
- Taky jsou tady vsichni hrozne hrdy na usa a berou tu hrozne vazne armadu a vetsina kluku ze staffu tam chce jit a dokonce i jedna holka do namornictva, tak si rikam, jestli by na svete bez tech americkejch vojaku nebylo lip.
- Taky v americkym skautingu je povinnost k bohu, takze musim jednou tydne chodit na msi. Lidi nejak nechapou, ze my proste nabozenstvi nemame a zijeme. Chodim tam, protoze jsem to byla lina s nekym resit, co se mnou, ale aspon chodim na all faith a ne na katolickou. Vetsinou si vezmu par sisek do zasoby, sundavam z nich ty supiny, nebo jak se to jmenuje, a pak to strilim po ostatnich.
- Taky uz vyhodili par lidi. No comment, pac si o tom myslim svy a navic me sere, ze tady jsou lidi, co donasi. Taky jsem si vymyslela misi sirit ceskej pristup, nebonzovat a resit konflikty nejdriv mezi sebou, ale to je asi marny. Noah odesel sam, ale asi nikomu nechybi. Mozna jsme na tom meli podil, kdyz jsme mu rikali, ze byl lepsi, kdyz nemluvil a taky to, ze mu Brandi zacala rikat 'malypero'.
- Jo, taky prestavam sama verit tomu, ze jsem tak stara, protoze tady se na 23 rozhodne nechovam. Ale je to prijemny chovat se jako 17, nemuset resit praci, skolu, jen tak trochu flirtovat. Ale i tak jsem tedy jedna z mala zodpovednych, co fakt drou. Tak me pak mrzi, ze to nikdo neoceni a misto toho nam porad neco vycitaji. To me fakt mrzi.
- Maji tu hrozne dobrou zmrzku. Navic me bavi ty jejich velikosti. Jako small v usa je extra mega velka u nas.
- V necem uz se trochu chytam v tech jejich divnejch systemech. Treba ze kdyz je vic jak 80 stupnu, tak je vedro. Kdyz kluk meri 6 stop, tak je velkej. Taky jsem zjistila, ze ten debilni kanon vazi 35 kilo a protoze v kluci z kuchyne se porad vykrucujou, tak ho casto nosim sama. Ted jsem taky mela fauxpas, pac posledni den vetsinou prijedou cely rodiny na zaverecny taborak a deti urcite mamkam a segram vypravi, jak to bude husty na tom nastupu, az vystreli kanon. A ono nic, mlatim do toho jak diva a prd, teda ani ten prd.
- Taky mam novou challenge - hezci tatinci a budouci idolove.
- Priroda je tu dost podobna jak u nas, pocasi taky, docela dost tu sice prsi, ale pry je tohle extremne studeny a mokry leto, takze jej.
- Maj tu ale desne moc zvirat. Pry tu jsou medvedi a neco, co muj mobil prelozil jako pumu, ale kdo vi. Je tu hafo moc veverek a chipmanku, coz jsou takovy maly veverky s prouzkama. Taky marne cekam na setkani s woodchackem, minuly tyden jsem videla neidentifikovatelny chlupaty zadek, tak kdo vi, co to bylo. Taky jsou tu myvalove, ktery jsou agresivni a delal desnej bordel na zachodech s toaletnim papirem a u odpadku. Dal jsou tu kolibrici, zelvy, hrozne srnek. Minuly tyden jsme takhle vecer sli a ja, co je to za smradek. Tak to pry byl skunk, mrtvej pry smrdi jinak. A nejsou tu klistata, coz je celkem fajn. Taky jsem poprvy mela na kline mega hada a videla cerstve narozeny tele.
- Taky je tu normalni krkat na verejnosti, coz me celkem vytaci, zvlast vzhledem k tomu, co dokaze vypadnout z holek.
- Taky trochu neco k americkym zakonum a vekovym hranicim. Alkohol se tu muze pit od 21, sex od 18 (mozna, kdyz obema jeste neni 18, tak uz od 15 nebo 16...ale na nasi 15 koukali jako na zemi pedofilu), auto od 16...ale to je jen povoleni a nesmis jezdit v noci a mit v aute lidi, co nejsou clenove rodiny. Taky tu maj dress code ve skolach...teda hlavne holky nesmi mit kratky kratasy, nesmi jim koukat ramena...pry aby nepokousely kluky. Takze at zije rovnost pohlavi.
- Taky neco k americkym high school...jestli si myslite, ze glee anebo high school musical jsou jen vymysleny blaboly, tak ne, protoze tady tema muzikalama vsichni desne zijou a kdyz v nem nehrajou, tak aspon hrajou na klarinet nebo trombon ve skolni kapele. A do skoly jezdi tim zlutym autobusem a americky skoly vypadaj presne jako ve filmech....mega velky jednopatrovy budovy s hristem vedle.
- Taky tu vubec nefunguje neco jako hromadna doprava, takze jsou ty decka odkazany na to, kam je rodice odvezou a privezou autem, coz je dost na pytel. Vlastne mi prijde, ze ty deti nemaji co delat, protoze jsou vetsinu dne zavreny doma, kde hrajou hry na playstationu nebo koukaji na tv, coz mi prijde dost smutny, kdyz si vzpomenu, ze ja jsem byla cely svoje detstvi venku.

Vic me uz asi nenapada a kdo vi, jestli budu mit cas napsat jeste neco jinyho. Dneska jsme byly na super vylete v kanonu Watkins Glen, coz bylo pro me jako geografa naprosto bezvadny, protoze to bylo uzky udoli s rekou a clovek videl vsechny ty vrstvy, ktery ta reka tisice let odkryvala. A taky tam bylo jedno jezirko, kam se hazely mince a clovek si mel neco prat. A ja tam tak stala s penny v ruce a nevedela, co vic si jeste muzu od zivota prat. A tak jsem si prala, aby byl muj zivot porad takovy, jako je ted.

V Americe I

Tak jsem 3 tydny v zemi snu, living American dream. Za ty tri tydny jsem zazila tolik veci, co uz dlouho ne. Protoze posledni tri roky jsem jen delala ukoly, ucila se, psala bakalarky a pracovala. A najednou to vsechno na dva mesice prestalo.
A ted popravde, ten American dream se trochu rozplynul, protoze v tech serialech a filmech to vypadalo vsechno moc dokonale a happy. Mym nejvetsim snem bylo zit v Americe, nejlip v New York City. Mluvit cely den anglicky, jezdit autem po dalnich, chodit do kavaren.....A ted se nemuzu dockat az budu doma, protoze vsechno je vlastne pravda, ale jsou tu miliony dalsich vecich, ktery mi to kazi.
- dost me zklamalo NYC, mesto snu, ktery vlastne vubec neni uzasny, ale bylo to dost zpusobeny tim, ze jsem tam byla jen jeden den, bylo hrozny vedro a ja cely Manhattan prosla pesky s mega puchyrema na chodidlech a navic jsem byla dost unavena z predchozicho desnyho dne a nebyla adaptovana na casovy posun a nemela s sebou zadny piti, tak jsem je cekala, kdy to se mnou nekde sekne... ale postupne se to behem dne vylepsovalo, protoze se vylepsovalo pocasi a nejlepsi to bylo na Brooklyn Bridge, kde jsem stala asi 20 min a s vetrem ve vlasech pozorovala auta, more, lidi,....takze celkove to zas tak hrozny nebylo
-pak jsem odjela do Buffala a muj bus mel 4 hodiny zpozdeni, takze jsem tam prijela ve 2 v noci a sla spat ve tri, pac jsme s Diggrem, rangerem ze Scouthavenu, jeli do kempu...u nich jsem pak stravila asi dva dny, nez zacal tabor, poznala dva ze tri synu a jejich psa, ktery si vzdycky v noci otevrel dvere ke mne do pokoje a skocil ke mne na postel, ktera byla asi tak metr vysoko a nechtel vypadnout...ale s Diggrem byla sranda, i kdyz si ze mne porad dela srandu, pac jsem hrozne naivni a verim mu kazdou blbost, kterou mi nakeca, tak se ted snazim byt ostrazita
- pak zacal kemp, teda staff week, coz byl docela zahul, protoze jsme museli pripravit vsechno a zaroven se patricne proskolit, ale celkove to byla docela sranda, protoze tu nebyly zadny deti, takze jsme vsichni spolu byli hodne, i kdyz neco me dost vytacelo, treba ze jsme u hodne veci meli "demonstration"...treba jak spravne postavit stan, nest lehatko....misto toho, aby nas nechali prijit na to sami....coz tak trochu charakterizuje americkej skauting...a taky milion nepochopitelnych pravidel, ktery me na zacatku stvaly...ze oficialne nemuzu byt o samote s nikym mladsim 18...coz je dost tezky, kdyz jsem tady jedna z mala starsich 18 let a na nektery noci k nam musel jit spat nekdo nad 18, protoze bych v nasi chatce byla jedina nad 18 a asi bych mohla holky v noci nejak zneuzivat nebo fakt nevim....taky musime zabranit tomu, aby nas deti objimaly a holky musi mit jednodilny plavky...coz teda nechapu proc, protoze prece klukum je v plavkach videt celej vrsek a nam nesmi byt videt bricho, tak to fakt nechapu....taky jsem jednou ze srandy placla jednoho kluka (ze staffu, ne diteze) srandy pres zadek, protoze to je vec, kterou bych u nas udelala....a pak jsem byla dost podelana z toho, ze me vyhodi za sexualni haraseni, ale nastesti jsem asi byla jen paranoidni, ale od ty doby se fakt hlidam a na nikoho nesaham
- ve staffu je nas asi 45, vetsina kluci, vetsina mezi mezi 16 a 18  a hodne lidi ted maturovalo a jde na vejsku, takze si pripadam hrozne stara...jako je tu fakt sranda, ale obcas me to tu dost stve...protoze za a) jsem max. nedotykovej a neflirtovaci clovek b) jsem uz trochu nekde jinde, protoze uz na ty vztahy nahlizim trochu jinak a tady se posledni dobou neresi nic jinyho....a ja najednou premyslela, o cem se myma kamaradama bavime...a i kdyz kluky taky resime, tak urcite ne tolik a trochu jinym zpusobem...a me uz to trochu nebavi poslouchat....navic ted jedna holka vymyslela takovy "projekt", ze se snazi zjistit kazdyho camp crush....ja to uhrala na to, ze zadnou nemam, protoze jsou vsichni minimalne o 5 let mladsi...i kdyz nemuzu rict, ze bych si nekoho nevybrala, ale zas tak zhavy to neni....a hlavne jsem zapomnela zminit nejdulezitejsi pravidlo tabora....NO CAMP RELATIONSHIPS...coz mi prijde jako nejdebilnejsi, protoze v tech deckach vrou hormony a to je proste priroda a garantuju vam, ze se neco stane....a taky ta recnicka otazka, co je relationship, protoze kdyz se s nekym vyspis na prekazkovy draze (coz se btw loni stalo), tak to prece neni relationship, ale mozna si musim poradne zjistit vyznam toho slova, abych nezpusobila zadny prohresek :-D
-zatim jsem jen nadavala, ale vlastne to tu mam rada, protoze to misto je uzasny....hrozne bych to misto chtela presunout k nam a mit tu nas tabor, protoze je tu naprosto uzasny jezero s krasnym drevenym molem, kde jsem se marne snazila chytit rybu....pak krasna drevena budova Lakeside, kde se schazime, kdyz mame volno, je to hafo gaucu, kam se clovek muze natahnout a hlavne tu je naprosto uzasna veranda s vyhledem na to jezero, kde jsem nejradeji...uz jsem si vyzkousela mega moc aktivit...strilela ze vzduchovky, z luku, praku, chytala ryby, vyrabela zmrzku, rezala s mega velkou dvourucni pilou, jedla hafo divnych jidel atd.
- a lidi jsou tu fajn, navic si vsichni mysleli ze je mi 17, coz mi dost lichotilo a je tu sranda, navic tu mam docela privilegia a vsichni se ke mne chovaji hrozne pekne....i kdyz mam jed o privilegium, krery nenavidim, protoze kazdy rano a vecer musim pri nastupu vystrelit z mini kanonu, coz nesnasim, protoze to musim udelat ve spravnou chvili a parkrat uz jsem mela fauxpacko, ze jsem se treba trochu zamyslela nebo to proste negungovalo
- posledni vec, kterou bych mela zminit, je ze tu je par dvojniku...zatim tu je Spalek, Manas a Maverick...ale ted si tim uz nejsem tak jista, protoze si popravde uplne moc nepamatuju ty jejich cesky dvojniky, protoze jsem je dlouho nevidela....zvlast ten Maverick/Nick...nevim moc, co si o nem myslet, protoze nejdriv jsem ho nesnasela, pac je to namyslenej arogantni idiot....ale kdyz ho clovek bere s rezervou, tak jsem ho asi prestala nenavidet, protoze ma k tomu taboru dost podobny postoj jako ja a ted naposled se me zeptal, proc jsem tak dobry clovek....tak jsem mu rekla, ze nekdo byt musi
- ale jinak jsem max nekonfliktni clovek a mam pocit, ze tady jeste budu ty decka vychovavat a resit jejich problemy a vztahy, ale nechci se moc chvastat....taky nam behet staff vikendu rekli, ze vetsina holek neodjede z tabora, aniz by brecela...a ja nejsem clovek, kterej by nejak moc brecel...ale uz to mam za sebou hned behem prvniho tydne...ale narozdil od vsech ostatnich jsem nebrecela kvuli klukovi, hadce nebo pomluvam, ale protoze nejsem na nasem tabore s nasema holkama a nemuzu sedet u ohne, koukat do ohne a zpivat nase oddilovy pisnicky, tak doufam, ze se to nebude opakovat

Jinak je tu asi tak milion veci, o kterych bych mohla psat, o rodeu, prasatech, vcerejsim veceru v pristavu v Buffalu a hlavne o tabore, kde travim vetsinu svyho casu, ale tenhle prispevek je tak dlouhej, ze uz radsi koncim. Takze se priprate na dlouhy vypraveni, co vsechno jsem videla a zazila. A hlavne mi piste, protoze jsem neverila, jak tezky je byt nekde uplne sam daleko od pratel, rodiny apod. v kulture, kterou nechapete s tolika cizima lidma bez neceho, co by se dalo nazvat domov nebo aspon moje misto nebo domov, protoze zatim jsem jen bezdomovec, ktery kazdy tyden doufa, ze se ho nekdo ujme, dam mu matracku, jidlo a vyperemu jeho pradlo. Tak jsem rada za kazdou minutu, kterou mi nekdo z domova venuje....treba i moje segra, s kterou je to posledni dobou hodne spatny a ja nemuzu byt jediny, kdo se snazi. A hrozne me mrzi, kdyz jsem si vzpomnela, jak blizko jsme si kdysi dav o byly. A prestavam si stezovat. To je zivot. Mejte se v Cechach paradne

Ráno moudřejší večera

Chtěla jsem omezit negativní příspěvky na tomhle blogu, protože ono se to dobře stěžuje, ale kdo má ty kydy pak číst. Za poslední týden tu mám několik podobným rozepsaných článků, ale právě jsem přemejšlela o téhle filosofii a řekla jsem si, že každý článek publikuju až den po tom, co ho napíšu, abych se vyvarovala afektu. Tenhle je zas výjimka, protože ho zveřejním hned, protože nebude negativní.
Jediný, co k tomu všemu řeknu, je bitter sweet. To jediný mě poslední aspoň týden napadá, když se zamyslím nad tímhle rokem, momentální situací a bezmocí z toho, co bude dál a tak. Včera večer mi bylo tak blbě, že jsem musela jít radši spát.

A dneska jsem se probudila a byl krásný den, mám ráda vstávání brzo, když je hezky, třeba teď už jsem vzhůru dvě a půl hodiny. A udělala jsem si mátový čaj z pravé máty, byla v Třeboni, zkontrolovala svojí jabloň, která se má k světu, napsala několik mailů a jdu se konečně učit na státnice. Protože ráno je moudřejší večera a dneska je mi fajn :-)

Road trip

Přišlo léto a zase jsem si, jako několik let předtím, musela pustit The O. C. Prostě srdcovka, a to hlavně kvůli Kalifornii, hudbě, Ryanovi a jeho postavě v nátělníku, Sethovi, kterej řeší věci víc než holky atd. A letos ještě o to víc, že tam budu. A doufám, že mi někdo zavolá, protože pak se ozve California na mém mobilu a já budu moc umřít. 

Ach jo, nechci bejt moc otravná, protože mi přijde, že se všema řeším jenom svoje léto. Jenže, já se prostě nemůžu dočkat. Jako největší dream comes true. Jako, že za měsíc touhle dobou za sebou budu mít státnice, přijímačky a budu v Buffalu, Freedomu nebo kdoví kde. 

Nejradši bych teď řešila jenom tohle, kde budu, co uvidím, pod jakým mostem budu spát apod. Vlastně se na to taky trochu netěším, protože strávím léto s lidma, který vůbec neznám. Budu muset letět hrozně mockrát letadlem, sama. Budu muset bejt často sama. A pak jen chvilinku cestovat s lidma, který vůbec neznám. A třeba v Izraeli to byl docela problém, že jsem si s nima moc nesedla. A tady budem jen asi 3 lidi a jedno auto. Tak doufám, že Víťu překecáme a objedeme toho co nejvíc. 

Ale na druhou stranu se na to nejvíc těším. Jako že když si vzpomenu na léto, tak mě úplně zaplaví vlna štěstí. Trochu se bojím, že to je špatný znamení, protože vždycky, když jsem se na něco takhle těšila, tak to moc nedopadlo. Ale když nevyjdou lidi, tak přece budu v Américe a uvidím ty neskutečný věci, který už asi nikdy víckrát ne. Ou je.

Malá ochutnávka, jinak jsem si koupila novou paměťovku, tak tam můžu nafotit asi tak milion fotek. 

To by stačilo, ať pak můžu okouzlovat s vlastníma fotkama ;-)

Je pěkně

Původně to měl být děsně optimistický článek. Že dneska to mělo být děsný, ale nakonec jsem zvládla upravit pdf svojí bakalářky, nacpat tam anglickej název, nechat si ji svázat, mezi tím se naučit na jedinej test tohohle semestru, pak ho asi neúspěšně napsat, pak odevzdat bakalářku, jít s Majkem na oběd, potom si jet koupit něco pěknýho na sebe, zmrzku a pivo. Pak na kolej a koukat na hokej, jelikož tenhle rok se ze mně stal odborník a největší fanda. Dostat od taťky zprávu, že se mi chytá roub na jabloni. A večer jít s holkama do Riegráčů a pak večer na posezení, který asi bude legendární, jak účastí, tak i tím, jak to asi skončí. 

Hmm. 

Pak mi přišel mail, že mám název a logo v bakalářce špatně. V tý bakalářce, kterou jsem asi před hodinou odevzdala i elektronicky a prostě už se to nedá změnit. Ok, chápu, že češtinářsky je ten název na hraně, ale jakožto novinář (to mě vždycky baví machrovat a přesvědčovat ostatní, že tomu fakt rozumím:-D) si myslím, že to špatně není, prostě jde mít význam na rozvoji. A to logo. Jako fakt dlouho jsem koumala, co je na něm špatně. Nejdřív mi přišlo, že má takový dvojitý čáry, že jsem prostě vzala nějakou divnou kopii toho obrázku. Ale vždycky mi google vyplivl více méně to, co tam mám. A pak mi to došlo. Že asi před rokem fakulta změnila logo, takový to, tak v týhle moderní době si všichni udělj něco jednoduchýho, co nejlíp vypadá jako tečka, kosočtverec apod. Hmm, udělala bych průzkum, kolik lidí, co teď odevzdávalo bakalářku, tam to nový logo má. A tohle je přesně to, co nesnáším na týhle škole. Že se člověk může snažit sebevíc, dělat výzkum, číst literaturu, psát dlouhý dny. Ale oni po tom budou chtít, aby převázal bakalářku kvůli logu nebo že nemá na titulní straně anglický název. 

Seru na to. 

A jdu slavit na posezení, doufám, že mi to spraví náladu nejlíp na stav před asi tak 30 minutama. 

Ale jinak musím říct, že ta moje bakalářka je vizuálně fakt pěkná. A jsem rebel, co nemá Times New Roman ani Arial :-D

Jednou to fakt vydám

A bude to bestseller.
Co se všechno může stát jednomu člověku za jeden život. 
Třeba dnešní historka by začínala...chtěla vyměnit žárovku u lampičky, aby večer mohla pilně pracovat na své bakalářce a hádejte kde skončila?
Radši vám ten konec řeknu osobně, aspoň se budete mít na co těšit.
Musím si to začít psát :-D

Vše nejlepší

Vlastně nejlepší bývaly ty narozeniny na skautských akcích, kdy měl člověk jistotu, že nebude sám. Protože si na tyhle věci moc nepotrpím, ale myslím, že každej má jednou za rok nárok na to, aby byl hvězdou dne, aby mu všichni přáli něco hezkýho a chystali pro něj překvápka, protože to je to, na co každej rok čekám. Nebo aspoň to, aby si vzpomněli.

reklamní sdělení - když půjdete studovat na Albertov, budete vypadat takhle drsně ;-)

Zatím vyhrává Tomáš F., který mi popřál, ať krom jiných věcí najdu prince. Tak mi to přišlo hrozně hezký a vtipný, když jsem si to vždycky tak přála, a teď najednou a) už jsem trochu ztratila iluze a optimismus o životě a za b) je to to poslední, na co mám teď čas a náladu. Jako když mi mamka nedávno řekla, že určitě brzo najdu taky někoho (vzhledem k Markétinýmu Tomášovi) a já ji řekla, že na takový blbosti teď nemám čas. Tak asi tak.
Tak čekám, jestli mi Markéta dneska zavolá, jestli ne, tak budu trochu smutná
Asi být sestra, co má narozeniny, je evidentně málo :-(

jedno narozeninový potěšení :-)

Tak konečně ;-)

can't wait :-D

:-/

Tak nevim.
Asi nic, jen, že mám nějakou super blbou, kvůli tý debilitě. Zvlášť když mi jedna ženská od nás napsala, že je největší odbornice na organizace o kterých píšu a že nechápe, proč jsem si vybrala zrovna tohle místo a že jí zajímá na jakejch velkej teoriích a jménech to mám založený.
Něco v tom smyslu, že je všechno špatně a že to taky nemusím obhájit.
Ale nejsem malá a dokážu si to obhájit.
A taky když mi naši vyprávěli o jednom starým videu, tak jsem si uvědomila, jakej jsem byla dřív děsnej bojkotér. A jsem ráda, že jsem z toho vyrostla. Vlastně jsem asi musela bejt děsná jako malá-puberta. Pamatuju si, jak jsme byly u strejdy na zahradě a hráli frisbee a bratranec, třeba o 8 starší než já, mi ho hodil a já tam stála se založenýma rukama a koukala, jak spadlo těsně vedle mě.
Ale někde to ve mě ještě je.
Dneska jsem šla do školy, protože je tam nejlevnější tisk a taky jsem doufala, že někoho potkám. Dělám to tak celej tenhle debilní semestr. A potkala jsem Honzu, tak to bylo fajn. Jen mě trochu nejistil tím, že jde až v září, protože na něj jsem tak trochu sázela, že půjde teď. Ach jo. Ale dělali jsme bordel v knihovně u nás i na pedáku, kde jsme řešili, co žere želvu. Asi taková věčná otázka bez odpovědi, ale Honza si vzpomněl na nějaký dojemný dokument o malejch želvičkách a jejich cestě do vody, jen jsme si nemohli vzpomenout, co je chce cestou sníst. Ale ta holka, co tam čekala, tak vypadala, že se hodně baví.
A pak jsem taky potkala Matěje R. a bavili jsme se po hrozně dlouhý době, i když loni jsme spolu každej tejden chodili ze školy. Nj. časy se mění. Ale tak jsem udělala takový faux pas, když jsem si spletla Kamčatku a Kolu. Ups. A pak jsem se ho radši neptala, kde byli s Verčou na dovolený, páč jsem si nebyla jistá, jestli to fakt byli Kanáry a nechtěla jsem mít ostudu ještě větší.

A když jsem v sobotu dopoledne ležela v posteli tak se mi mamka smála, že zase dospávám nějakou párty. Kdyby to, vždyť já nikde nebyla už....

Jen taková malá dobrá

Jako, že jsem byla dost naštvaná a protivná kvůli tý bakalářce, protože to s ní vypadalo hodně špatně, zvlášť když jejíma nosnýma kamenama byly rozhovory a nikdo mi neodpověděl zpátky, tak už jsem vymejšlela další hrůzné scénáře a pomalu se smiřovala, že to nemám šanci stihnou a holt mě po návratu z Amériky budou ještě čekat státnice a že budu největší loser na světě apod. 

Ale tak nějak se to rozjelo, ve čtvrtek jsem měla schůzku s Eliškou, probrali to, vymyslela to, co jsem jí posílala nejmíň před 14 dny a slíbila, že mi taky pár schůzek zařídí. 

Včera jsem měla velkej call day, páč jsem volala asi s 5 lidma a na příští týden si domluvila 4 schůzky. A pobavila mě paní úřednice, když se mě zeptala, kolik na to mám a já jí řekla, že tak 14 dní. A ona se jen zasmála, že to teda začínám brzo :-D

Tak uvidim, jako to co udělám příští týden (snad to vyjde), tak by mi snad na ten výzkum mohlo stačit. I když se obávám, že mě ty lidi z těch organizací asi zabijou, páč nemám absolutně odhad, jak dlouho to bude trvat, ale vzhledem k počtu otázek se obávám, že nejmíň hodinu a půl. 

Jen mě teď trochu znejistělo, když jsem si prohlížela jiný bakalářky kvůli zpracování tý praktický části a byly všechny hrozně dlouhý a promakaný, s hafem map a obrázků a měli to třeba obhájený na dvojku, ale často i na trojku. A toho se bojim, páčko kvůli přijímačkám musím mít aspoň tu dvojku. 

Já vim, že to nikoho nezajímá. Stejně jako vysokoškoláky nebaví, když středoškoláci řeší maturitu a středoškoláky nebere, když někdo řeší přijímačky na gympl nebo podobný shit problémy, ale já si včera připadala fakt hustá.

Takže je tady taková menší naděje, že bych to mohla zvládnout. 

Viděla jsem Waltera Mittiho a i když to byla celkem nuda, tak ty lokace úplně bombový. Takže můj životní cíl je naučit se jezdit na skateboardu a sjet islandskou silnici.

Jo a těšim se na léto, na dálky i blízka. A chtěla bych do hor. A koupila jsem si nový boty, ale bojim, se, že to budou děsný shitky, ale je na nich cedulka gore-tex, tak to mě trochu uklidňuje. A musela jsem pro ně jet až do pásma MHD 1, takže mi tam normálně neplatila opencard a musela jsem si jak vidlák kupovat lístek u řidiče. A byl to hrozně vtipnej den, protože jsem hned dvakrát jela tramvají a za mnou seděli nějaký smažky, takže jsem se dozvěděla hodně podstatný věci, jako že péčko je nejlepší žvejkat a ten druhej přistihl svýho kámoše s ženskou, která by mohla bejt jeho babička. 

Takže děti, dobře se učte a nikdy neberte drogy!!

Jidlo

Jen to musím napsat, že jsem dneska měla úplně mňamozní večeři, ale páč ještě nejsem tak spoutaná moderníma technologie, tak jsem si ji nevyfotila. Ale byl to osmaženej lilek okořenenej a posypanej skořicí + restovaný rajčátka v jogurtu + rustikální bageta. A úplně se z toho rozplývám. Ještě mi z tým mega výhodný koupě zbyl druhej lilek za 4 Kč, tak se nemůžu dočkat zítřka.
A tyhle věci teď make my day.
A taky kafe s fakeovým irským likérem ze školního automatu.
Anebo se těším na výpravu, i když jsem si uvědomila, že za poslední měsíc, jsem 3 víkendy ze 4 obětovala skautingu. A moje sestra, která je nejvíc busy na světě přípravou na zkoušku dospělosti, zase 2/4 obětovala svýmu bigboyovi. Ou je. Ale stihnu to.
A taky asi přestanu chodit do školy, páč všichni musí pořád řešit kolik toho maj napsanýho anebo jako moc jsou v háji. Já to stihnu.
A taky jsem naštvaná, že dneska byly nejvíc levný letenky do Ameriky a protože pořád nevim kam a jestli vůbec, tak je budu mít drahý.
A to by asi stačilo.
A taky jsem si uvědomila, že jsem za poslední 4 roky měla jen jedno klidný a pěkný jaro. Páč to byla maturita, pak právě to super jaro v prváku, kdy jsem chodila po Praze, fotila na praktiku a dlouhý hodiny trávila ve fotokomoře. A bylo to fajn. A pak dvě jara při dvou školách, takže žádný jara. A letos nic a za rok zase nic. A pak zase diplomka, wtf.
Ale měla jsem bezva večeři, takže se mám fajn :-)

Tak už začni

Ty vado hovado, už fakt musim máknout, abych nemusela ostatní a hlavně sebe zase přesvědčovat, že to za těch pár tejdnů stihnu. Musím, musím.
A přitom ta bezmoc, že času je fakt málo.
Stejný jako loni a to jsem si říkala, že letos začnu dřív. Ale nebyl čas.
Pak taky musím začít šetřit, protože jsem si zase vymyslela něco nad svý možnosti. A tak se naprosto fenomenální nápad ukázal jako ne zas tak skvělej, když jsem si to trochu progooglovala. Ale jak říká mamka, tak peníze budou a my nebudem. Tak v nejhorším budu někde bivakovat pod mostem a tak.
Ale třeba ne, člověk se toho nesmí bát ;-)
A mám naroubovanou jabloň, tak doufám, že se chytne a budu moc říct, svým vnoučatům za 50 let - tak děcka, tenhle stromek jsem naroubovala ve škole a pak jsem s tím klackem omotaným potravinářskou fólií chodila celej den po Praze a připadala jsem si jak Harry Potter.

a tohle mi pořád jede do kola, nějak mě to dokáže stimulovat k tomu něco dělat

ach jo, ať už je touhle dobou za měsíc

Uffff

Dneska jsem supervýkonná, ale asi jen tak dvě poslední hodiny.
Konečně jsem Elišce poslala něco z bakalářky, tak snad to bude OK, já z toho moc nadšená nejsem, protože v tom mám hroznej bordel.
Dneska mi bylo bídně, včera ještě hůř, ale tak jsem si udělala tour de Prague a hlavně kvůli své super výkonnosti jsem pár věci dodělala.
Ale i tak mi je bídně z bakalářky a tak celkově z toho sněmu, kde člověk potká bohy a pak se má vrátit do svýho děsnýho života s žádnýma pozitivníma vyhlídkama. Ou je.
To je život.
Tak si to užívejte

dneska romantika největšího kalibru

Dokud to mám v sobě

Vlastně bych toho chtěla napsat hrozně moc.

Ale nevim, jestli bych to zvládla všechno sepsat. I když jsem z toho byla nejdřív trochu rozpačitá, z Odyssea sekty, ignorantů, toho, že tam nikoho neznám. Ale nakonec mě to hrozně dobilo. 

I když ty první zápory pořád zůstaly, tak jsem si připadala důležitá. Jako, že mám možnost ovlivnit, co se bude dít, jestli budeme ve WAGGGS, ale i jiný významný i bezpředmětný věci. A i když jsem z toho vždycky byla na začátku děsně rozpačitá, tak mi po každým hlasováním spadl kámen ze srdce, že jsme se rozhodli správně. 

A i když z toho občas mizel ten základní smysl, protože popravdě, jak moc se změní činnost vedoucích a dětí na schůzkách, když se budeme jmenovat tak či onak a podobně, ale budiž. 

A i když jsem z toho nebyla tak hrozně nadšená jako Set, tak jsem byla fascinovaná tou sílou demokracie a tím celým procesem a bavilo mě to. I když tam vystupovaly sufražetky nebo další lidi, který byli mimo. 

A poslední velký soukromý dík náčelnictvu, výkonný a ostatním radám a všem těm lidem, který to dělají na jiný než oddílový úrovni a velkej respekt, protože jim to musí zabírat hrozně moc času a nevím, kde berou nějakou pozitivní zpětnou vazbu nebo motivaci, kterou já třeba beru z dětí a tak, ale bez nich by to nešlo. A bylo mi jich hrozně líto, Dicka, Číči, Permiho, Špalka, který tam jsou už třeba let jen na týhle pozici a zadarmo věnujou veškerou čas tomu, že nás směřujou dál, řeší naše spory a tak. 

Mám motivaci, která brzo vyprchá, protožestejně jako loni po Pavučině, tak letos mám zas bakalářku, státnice a navíc nejedu na tábor a ten skauting jen na úrovni porad mě nebaví. 

Teď jsem nadšená a možná třeba tak ještě dva dny budu, jenom to brzo přejde. 

Nevím, jestli tam budu moc jet příště, protože jsm tam udělala tolik ostudy, že už mě tam středisko nikdy nepustí. 

Ale bylo to fajn. 

A žeru Raka a Mývalům poker face. 

So excited

Když se člověk vždycky pro něco nadchne, ale proč ne.

Let's live.

Už mám asi tři stránky.

So maybe ♥

:-/

Celej víkend je mi blbě. Tak nějak psychicky, když to na člověka občas přijde. Jednak stres z nezapočaté bakalářky (už ani ne 2 měsíce do odevzdání a pořád nic) a taky, když se něco nepovede a člověk na to pak musí pořád myslet. Grrr
Ale moje blbost, tak aspoň teď můžu pilně psát bakalářku.
Grrr

Nesnáším tuhle písničku, protože jsem si včera pustila tu její hodinovou smyčku, kdy to jede pořád do kola a moc happy jsem teda nebyla. Takže si ji radši moc pouštět nebudu, protože bych se mohla zase rozbrečet. Protože pak člověk neví, jestli brečí kvůli tomu, co řeší, anebo kvůli tomu jaký řeší sračky anebo že na některý věci nestačí a nemá s kým si o takových věcech promluvit, protože o tom se prostě nemluví.

Nic, bude líp, přihlášky na erasmus asi nestíhám podat, tak jsem vyřešila dilema, jestli žádat nebo ne :-(

Mám sen - procestovat celý svět

Tak zas mám takovou náladu, že mám chuť někam odjet. Možná tím, že kvůli svým akčním geografickým spolužákům mi teď na facebooku vyjíždějí neskutečný fotky z Guatemaly a západy slunce nad pouští v Tunisku etc. 

A pak si říkám, za co jinýho má člověk ty peníze utratit, protože to chci taky všechno vidět. Tak si asi udělám seznam, ale myslim, že na to bude můj život krátkej. A vymyslela jsem si předsevzetí, že aspoň jednou za půl roku (dobře tak rok) pojedu někam za hranice. A až budu mít bigboye a než budu mít děti (tedy jestli), tak žádný Chorvatsko a tak. Když se dá letět do Střední Ameriky a zpátky za 7 000,-.

Help me babe I gotta get over you

Cause heart never lies

Dancing on the kitchen files, yes you make my life worthwhile

So please dont changing

I've got the syrup and she's got the cola

When you start talking I start walking, lies

It's times like these we'll never forget, staying out to watch the sunset, I'm glad I share this with you

I'm looking at you from another point of view, I don't know how the hell I fell in love with you

Založila jsem si dokument na bakalářku a nic v něm. Tohle byl ubíjející víkend. 

Já jsem tak hrozně šikovná

Já vim, že by to člověk o sobě neměl říkat sám, ale poslední tejden nedělám nic jinýho než tuhle mapu a když ji člověk vidí, tak na sebe musí bejt pyšnej. Co schopnej sám vytvořit. I když to má svý mouchy. Třeba...zvlášť skupina most, lávka, podjezd, shybka a propustek má celkem velký nedostatky, ale jinak to prostě žeru. Pak si ji pověsim nad postel, nebo nechám zarámovat a dám si ji do svý budoucí would-be kanceláře, aby každej viděl, jak moc jsem šikovná.

Cours de la français

Ok, měla bych psát bc2. Vlastně hledám jenom záminky, abych ji psát nemusela, abych nemusela číst žádný děsný texty v angličtiny apod.
Vlastně radši jdu do školy, než bejt na koleji a něco dělat.
Ale ne, já to zvládnu, jen už musim napsat Elišce. Aby nakonec nelitovala, že dala přednost mně před Vojtou Nohou.
Jsem srábotka, ale to není žádná novinka, nic není novýho, same old, same old.

Jen, že mě baví, jak si často vystačím sama :-D. Začala jsem chodit na francouzštinu, abych oprášila to, co se ve mně možná skrývá. Dneska, když jsem odcházela, tak jsem se rozhodla, že musím na konci semestru napsat povídku "Lekce francouzštiny na Matfyzu" a pak jsem se tomu smála celou cestu na bus a úplně jsem si vybavovala všechny ty neskutečný individua. Prostě kdo nezažil - nepochopí. Asi to je jedinej důvod, proč tam možná budu chodit, protože jinak je to naprosto bezpředmětný.

někdy mám ze svého života prostě radost

Nevim, proč každej příspěvek musí mít nadpis, ale momentálně mě napadá...chci mít hafo peněz a odjet někam daleko a aspoň 14 dní nic nemuset, prostě si jen tak žít

sorry, že pořád něco píšu, ale mám teď tolik času, že nevim, co dělat

můj biologickej budík mě vzbudil v 9:00, takže celkem cajk

páč jsem se minulej tejden nudila, tak jsem si zapsala navíc ještě jeden předmět, ale dneska jsem na něj nebyla schopná jít, je to hrozná ztráta času jet do školy, bejt ve škole a jet zpátky, tak snad tam příští týden zvládnu dojet

ale hlavně jsem dneska pekla :-D

v kolejních podmínkách

aneb místo válečku flaška od piva a na rozmazání vajíčka vatovej tamponek

tak jsem se musela smát sama sobě

ok, konec flákání, jdu si něco pěknýho číst na bc

pěkný šampónci, ale co, mě se ty jejich songy líbí

a taky mě teď láká Anglie nebo Irsko, minuju tu klubovou indie kulturu, divočinu, bad weather etc

Bezva týden 2.0 aneb nesnáším pondělky

mám rýmičku, což je to nejmenší

nestíhačka
při vyjíždění z garáže jsem urvala boční zrcátko (naštěstí u favorita)
tak jsem musela vzít fabii a jet po přeložce 120 km/h
a když ségra s Tomášem odjeli, tak jsem zjistila, že nemám mobil, páč zůstal v jednom z těch aut
tak jsem musela poprosit Tomáše Vlka, jestli bych si od něj nemohla zavolat
ale páč můj mobil zůstal ve favoritu, tak to nikdo nebral

ou je, minulej tejden bez PC, tenhle bez mobilu, se děsím, co přijde ten další
trochu blbý je, že mobil se kromě dostupnosti = hodinky, budík a mp3
takže fakt nechápu, jak to budu dělat

tak jsem večer volala tátovi a on se mě zeptal, jestli vím, co znamená rozbitý sklo
já řekla, že už jsem musela nějaký rozbít při porodu, což je doživotní a nějakejch sedm deset nebo kolik dalších let smůly už mě nevytrhne

Bezva tyden

aneb jak se muze vsechno nejak tak zkazit.
Nejen,ze se mi smazalo uplne vsechno z myho pocitace- vsechny fotky,dokumenty a vytvory,co jsem kdy vyplodila,ale  ted uz ani nejde zapnout.Takze tohle je naprosto ztracenej tejden myho zivota,pac nemuzu nic.Navic si pripadam,jako kdybych vubec nebyla,kdyz nejsem online.Ano,jsem zavisla na svem Pc a internetu,ale kdo v dnesni dobe neni.
A nejvic se bojim modry smrti a toho,ze to proste tentokrat nepujde spravit a ja fakt nevim,co budu delat.
Ale je tu par veci,na ktery se tesim. Na uterni filmovy maraton nebo az odejdu z prace budu si moc pustit McFly. Love is easy.

Ou je.

That's why I do it

Peace v duši

Vlastně je to pořád všechno stejný, takže nevím, jestli tenhle post má vůbec nějakej smysl, ale...

Mám se fajn. A nevím, jestli je to tím, že se můj život kvalitativně zlepšil a nebo prostě tím, že jsem se zklidnila a smířila s tím, co mám. Tenhle pocit mám už od září a nese to s sebou dost pozitivních vedlejších efektů.

Možná je to i tím, když si člověk v budoucnosti vždycky najde nějakou věc, ve který směřovat a těšit se na ní. A taky se nesnažit pořád s ostatníma porovnávat. Nesoutěžit. Být spokojen sám se sebou.

Ježiš, tohle je jak z nějaký trapný psychologický motivační příručky :-D

Všechno není ideální...

Ale včera to byl fajn den, po dlouhý době. Konečně den, kterej jsem mohla s čistým štítem proflákat. A bylo jedno, jak dlouho budu sedět na Letný, jestli půjdu do hospody a večer pak ještě na hokej etc. Prostě mě nic nestresovalo, protože jsem si dala day-off. A za takovýhle dny to stojí. Kdy člověka nestresuje škola, bakalářka, budoucnost etc.

Hrozně se těším na jaro a léto. A taky na to, že následující týden a půl proležím před telkou a budu koukat na Olympiádu. 

tak prej uplně přesně takhle jsem včera vypadala...než jsem hodila hubu

Cha(lle)nge

S Peťou P. jsme řešily horoskopy a jakožto obě dvě býčice jsme porovnávaly, v čem se shodujeme s naším popisem. Jsem k tomuhle astro dost skeptická, ale vlastně když se nad tím zamyslím, tak jsme si v hodně věcech dost podobný. A není to jen to, že nemáme rády umělý kytky. Ale tak obecně o postoji k životu a nějakým našem vnitřním nastavením. Tak nevim. 

Zase na druhou stranu jsem dostala posudek, kde o mně bylo napsáno, že mám ráda změnu. Což je pravda, protože se brzo začnu nudit, což je tak trochu proti charakteristice mého znamení, ale who caros, stejně je to blbost, ale stejně vždycky, když někde vidím horoskop, tak si ho přečtu. 

Všechno tak nějak běží. A celkem nadějně. 

Jako zkouškový mě mega nebaví, ale docela to jde. Škoda, že vždycky ve třeťáku začnu mít celkem dobrý známky, ale možná kdybych nestudovala dvě školy, tak mohl být můj průměr o dost lepší, protože bych neměla 12 zkoušek za semestr. 

Ale stejně mě naštvou lidi, který jsou prostě chytřejší. Nebo takovej debil David, jako fakt nechápu, proč jsem se s ním vlastně kdy bavila, páč je to idiot na druhou. Nebo Martina, která je posedlá známkama a má tendenci si všechno pořádně děsně opravovat. Možná, že vypadám vlastně stejně. Někdy si přijdu, že jsem na ni fakt zlá :-(

Taky jsem pořád hledám coby. Včera večer mě zas něco napadlo, tak snad budu mít čas to ještě nějak rozvinout. Ale nějak mám pořád potřebu hledat nějaký výzvy. Protože jinak se nudím. 

A taky se mi líbí, že se občas nechovám moc jako holka. Nebo aspoň to občas pár kluků ocení, že stojím na jejich straně. Ale zas si nesmím tak fandit. Ale prostě asi ze mě nikdy nebude ta slečně, co je pěkně nalíčená, hezky oblečená a nosí podpatky. Nechci to dělat jen proto, že se to ode mě čeká nebo že mi to zajistí potenciální zájem někoho. To prostě nejsem já.

Už aby bylo léto...